Break up and down

Soooo...

Ano, rozešla jsem se s Klukem. Den na to co jsem všem virtuálně deklarovala svoji zamilovanost...ironie mého života. Ale na svoji obranu musíš říct, že za to nemůžu já, ale hormony a ještě k tomu ty umělé...a už mě to začíná trošku štvát, protože chovat se jako těhotná si chci vytrpět jen tehdy až doopravdy těhotná budu.

Ale tak po tom co se mi Kluk 24 hodin v kuse omlouval a plazil se kolem mě po břiše jsem mu DOVOLILA přivézt mi večeři, nakrmit mě, namasírovat mi záda a u toho mi neustále říkat jak jsem báječná a dokonalá..no a pak jsem ho teda vzala na milost:) Kluk je totiž nejúžasnější a klidně poslouchá 40x po sobě že mi je špatně a po čtyřicáté mi na to odpoví že je mu to moc líto:)

Ale abych si pořád nevylévala srdce a nedávala Juragemu za pravdu:) tak jsem dnes odeslala všechny dokumenty právníkovi a víceméně si myslím že teď to jen musí oni zpracovat(za ty prachy doufám dobře) a odeslat na úřady...a pak se uvidí..třeba budu na Vánoce doma..a nebudu tady muset být v depresi..

Ale příští víkend peču cukroví...a tento víkend jedu do new yorku..bo mě Kluk chce vzít k vánočnímu stromu a bruslit do central parku:) Už jsem říkala že můj Kluk je nejlepšejší na světě? :)

And I fell for you...

Muži...páni..kluci..pro všechny hetero holky nekonečná studna rozhovorů, myšlenek, přání a snů..Co je na nich ale tak úžasného? Nikdy nejsou tak dokonalí jak si je vykreslíme, říkají věci co by neměli, dělají věci nad kterýma jen protáčíme panenky, ubližují nám, pláčeme kvůli nim i pro ně a když na to přijde, tak většinou i v té posteli by jsme to bez nich zvládli líp...Ale stejně..je to jako smysl naší existence - zamilovat se.

Jak že je to dlouho od té doby co se Kluk začal objevovat u mě na blogu? 4 měsíce? Od té doby jsem se s ním už jednou rozešla, dvakrát si myslela že se 100% rozejdeme, probrečela jsem pro něj celé noci, ze vzteku, ze smutku..ale i proto že mi chyběl a strašně jsem ho chtěla mít vedle sebe. Taky jsem na jeho žertovné "fine, go away!" vzala batoh, skočila do auta a odjela, jen abych se za 15 minut vrátila do prázdného bytu a naháněla ho i mého psa po pláži. Spousta okamžiků, spousta slov a spousta dramatu...jen abych si uvědomila jak moc jsem do něj zamilovaná a jak moc mu to chci říct...

Měla jsem spoustu smůly na kluky a vlastně strašné štěstí. Se všema bývalýma jsem za dobře, dva z nich jsou moji VELMI dobří přátelé co o mě ví někdy víc než já sama a oba mě milují. Oba mi šíleným způsobem zlomili srdce a zničili život...ale já si ho vždy nějak znovu vystavěla a teď světe div se...jsem zase po uši zamilovaná a i když se strachy klepu, tak raději skočím a nechám se zase rozbít než abych to nemohla zase cítit.

I am in love..
I dont need to hide it,
please come to me,
you and I we found it
There is no other way
for me to say
How much I feel you
wont you come and stay
I feel like for ever I knew
I knew I will find you.

Dont hold my hand and call it love

Florida. Florida je jiný svět. Lidé se tady mění na pomeranče, nebo naopak vypadají jako z obludária plastické chirurgie a průměrné IQ tady dosahuje 80...a to jen proto že je tady pár lidí s IQ přes sto...a tím pár myslím dva...

Zvláštní svět to je..nejsou tady kopce ani hory..ani pořádné lesy..nikdy tady nesněží nebo mrzne..ale přesto tady všichni mají několikatunové pick up trucky a stává se tady nejvíc bouraček. A to tu jsou prosím cesty rovné, bez zatáček, 4 pruhy...a stejně pořád vidíte na silnici značky od pneumatik jak někdo prostě sjel ze silnice.

Zvláštní to místo. Podle mě se lidi na Jersey Shore oblékají otřesně..ale ponožky v sandálech, nazouvácích a žabkách, jsou floridy státní znak...k tomu kraťasy, nátělník a obrácená kšiltovka...do jedné ruky pivo, do huby cigáro a do očí tupej výraz...a *puf* máte dokonalou představu jak to tady vypadá..

Včera jsem byla v legolandu. Mám z tama kšiltovku a cool přívěek Jar jar binkse pro Kluka, protože pokaždé když se ho zeptám jak být víc sexy, tak mi řekne že jedině celková plastická operace abych vypadala jako Jar jar binks:) Ach, máme Kluka dneska rádi...<3

No a legoland byl cool. Bylo tam asi 10 tisíc pětiletých parchantů a mě se z toho chtělo umřít. Ale víceméně jsem si to užila. Dokonce jsem se svezla na jedné atrakci, postavila si autíčko a když mě jedno dítě chtělo odstrčit od stavebního stolu tak jsem na něj brutálně zařvala: "No! Its still my turn!" :D Není nad to být pořád dítě. Nejlepší část byla show na vodních lyží a když ti klucí seskočili na pódium a já mohla okouknout jejich mocné paže...ach..

Ale nejzajímavější část byla lokalita. Kousek od Orlanda, střední Florida. Všude pomerančové farmy..A průměrné IQ 50. Nekecám když řeknu že jsem tam nepotkala nikoho se všema zubama, a když tak rovnýma..nikdo tam nebyl ani zdánlivě zdravý, všichni pupkatí, plešatí..a co hlavně - nemytí. Smrděli na sto honů..protože pokud to nevíte na floridě je horko jako v prdeli takže se všichni potí..No bylo to kouzelné. A pro pobavení moje nejoblíbenější část.:

There is Swai (white fish) on the menu
Boss (towards me): Oh, they have Swai fish on the menu. I never heard about that before, and I know a lot about fish...
Boss (to the waitress): Excuse me, what is the Swai?
Waitress: Its a white fish
Boss: Ehm, ok, but what is it like?
Waitress: I dont ´nou. I aint eating no fish.
Boss: Ok, where does it come from though...,
Waitres (with a look like my boss is retarded): From a box o´course!

:D :D :D

i desire every centimeter of your tall lushes body

Ach jo...Nic jiného mi už nezbývá...jen to ach jo.

Můj život je jedno velké drama, a e to všechno moje chyba.

Já už vůbec nevím co dělat. Vynucuju si věci co bych si nikdy vynucovat neměla. CHci pozornost a náklonnost a aby mě měl někdo rád, ale jdu na to přesně naopak..nikdo se nebude chtít věnovat depresivní, škodolibé a zlé osobě...nikdo nebude chtít poslouchat výčitky a nářeky...a já to vím..

To je nejhorší část celého tohodle cyklu. Já si uvědomuju jak jsem hnusná a nesnesitelná ale stejně si nemůžu pomoct. Nemůžu si odpustit poznámky a jedovaté narážky. Nejde to...a jsem na tomhle všem tak závislá, že si ani nedokážu dát pár dní volna..A to je přesně co potřebuju. Pár dní volna..jen ticho, přemýšlení a rozhodování se co a jak.

A to taky udělám..I když je to dost složité, protože Kluk má teď ve vlastnictví mého pséka..a bojím se že pokud ho naštvu, tak Tonka skončí s kulkou v lebce haha

Ne...já jsem prostě needy selfish bitch...ale jak mám vědět že mě má rád?

Let me fuck you real quick

...and than we'll get breakfast...
-to je prosím hláška dnešního dne..kde že je ta romantika?

Nestíhám nestačím. Chybí mi dopsat poslední příspěvek o výletu do Cali..to jak jsem se vínem opila a na hada šlápla. Ale není čas, tak možná z Floridy.

Ano, za pár hodin letíme na floridu pro změnu, protože se v NJ ochladilo a zebou mi nožičky a tak si jedu válet šunky k bazénu. Sice touhle dobou normálně lítáme na Hawaii a letos prej ne..ale tak co už...

S Klukem jsem poslední dobou víc než je zdrávo. Byla jsem s ním každej den poslední týden krom úterý. Což je celkem dobrej výkon když počítám že jedna cesta autem mezi náma zabere přes hodinu..Ale vídáme se strašně rádi, tak nám to ani ta dálka nepřekazí...i když já jsem na něj ošklivá a brečím a jsem v depresi a podobně...Co se dá dělat..Potřebuju vyšetřit, mám na mozku nádor..asi..a nevím kde se dá lebka oscanovat..

A tak mi Kluk řekl, že se k sobě asi vlastně nehodíme..

A tak jsem zjistila že je to možná i pravda.

A teď má mého psa, na celej týden. A je to strašně divný.

A včera mi řekl že bych si měla koupit special kartáček na zuby pro jejich koupelnu <3

Pimp my ride

Zmiňovala jsem že jsem jela v SF tramvají. Ono totiž SF má podle mě úplně všechno. Má auta, kola, letadla, vlaky, pokud se nepletu tak i metro...no a taky má autobusy, trolejbusy, tramvaje a lanovky. Ale lanovky ve formě Cable cars, co vypadají jako otevřený tramvaje a pod kolejema běží pořád kabel co je tahá do kopců a brzdí z kopců.

Moc hromadné dopravy jsem nevyužila, všude jsme totiž jezdili taxíkama. Ale to neznamená že jsem přišla o zábavu. Taxikáři byli všichni cizinci, většinou vůbec nerozuměli co se po nich chce a okavidně se vyžívali v ignorování značek, signálů i ostatních aut byť měli přednost. Jeden taxíkář byl z Libye, tak nám zaníceně popisoval vlastenecký pohled na politické dění v jeho zemi. Další byl brazilec, co se bavil s alexem pěkně ubohou angličtinou, mohlo mu být tak 23 a měl doma 5ti letou dceru, kterou nám za plné rychlosti řícení se dolů z kopce, ukazoval na displayi svého telefonu. Nejlepší byl ale stejně ten první chlapík.
Nemohli jsme dlouho sehnat taxi až se konečně jedno objevilo, tak jsme do něj s radostí hupli, no a za volantem saděl nějakej Hajji s bílím turbanem na hlavě. Šéf vlezl dovnitř jako poslední a říká "Holy sh*t! You have a needle on your floor!" Hajji se na něj podívá a říká:"Where you want to go?" :D :D :D s ledovým klidem sebevražednýho útočníka. Šéf mu to řekl a už jsme si to řítili 80km rychlostí strmými uličkami China town :D Byla tam...heroinová jehla, na podlaze:D

No ale i když taxíky byli o zdraví, nejhorší mě teprve čekalo. V neděli se rodinka rozhodla jet na oběd do Sausalita, malé městečko na druhém břehu přes Golden Gate bridge. A aby to bylo víc fun, tak že tam pojedeme trajektem. Což se zdálo jako cool nápad. Loď byla fajn, bylo hezké počasí a frčeli jsme si to hned okolo Alkatrazu, což bylo nejspíš moje nejoblíbenější místo. Ne, nebyla jsem tam, ale jen se na to koukat, přemýšlet nad osudama lidí co tam kdysi byli, proč tam byli, jak to asi vypadalo...
Každopádně já nemám ráda lodě. Jednak se hýbou, druhak je nemůžete kontrolovat a za třetí nemůžete z nich utéct. Takže je to taková malá věznice. Je divný že takový pocity nemám i v  letadle, asi proto že tam každej musí sedět na prdeli a vy máte aspoň trochu osobního prostoru. Lodě mě prostě vytáčejí. Ale cestu tam jsem přežila v pořádku.
Šéf chtěl jít na oběd do vyhlášené restaurace(podle příručky) "Fish", tak jsme se ji jali hledat. Na informacích nám řekli že je asi míli daleko, tak jsme si řekli že to dojdem. Po 2 mílích chůze a cca hodině jsme ji našli a zjistili jsme že je tam hodinu a půl dlouhá řada. Tak jsme čekali, protože šéfka je magor tak na ostrém slunku ze kterého mě bolela hlava. Pak jsme dostali jídlo (což pro mě neměli nic jiného než mastnej sýrovej sandwich, bo překvápko překvápko to byla rybí restaurace), my ho snědli a šéf že zavolá taxíka. Všechny taxíkové společnosti měli stejnou odpověď - 45minut až hodina čekání. Z čehož už se mi točila hlava...tak že teda počkáme. čekáme hodinu a nic. tak šéf zavolá společnost a ti mu řekli, že taxík přijel ale že do něj nasedl někdo jiný a odjel :D Tak po hodině (kdy jsme už mohli být zpět v přístavu) jsme se teda zvedli a začali šlapat zpět. Nakonec jsme chytli taxíka v půli cesty. Zpět do přístavu a na loď. Tentokrát jsme ale jeli jinou společností, loď byla plná kolařů s kolama a ožralých němců co všude rozlívali víno a míchali vodku s lžičkou šťávy. Na téhle lodi se musel koupit lístek až na palubě. Tak mě šéf poslal s penězi, já stojím půl hodiny v řadě, když kapitán říká že musím udělat jednu mezi zastávku aby jsme přibrali další kolaře. Dalších 15 minut stojím v řadě na lístky a už jsem na řadě, když ten malej zkurvenej negr řekl - musím na chvilku přerušit prodej aby jsme mohli nalodit další cestující. Tak jsem to už nevydržela a zeptala jsem se ho jestli to jako myslí vážně a ať mi kurva okamžitě prodá jízdenku že jsem na řadě! Ale on odešel....Takže s bolavou hlavou, po celodenním chození na slunku a na houpavé lodi jsem čekala dalších 30 minut u okýnka až se vrátí. A když se vrátil tak jsem byla tak ledově klidná, že jsem v jeho očích viděla strach :D

No a po takhle hnusným dlouhým dnu jsem pak potkala Charlieho co mi řekl že jsem krásná:)

Ice my cream baby

Jak už jsem naznačovala v předchozím příspěvku, pokud vám nesedí oblečení, padají vám kalhoty a trička na vás plandají...jeďte do San Franciska, problém bude vyřešen.
Jako neříkám že když jsem v New Jersey tak nejím, ale v SF jsem se cpala jako prase:)

Nejraději mám stejně asi hotelovou službu, protože je to mému srdci nejbližší - sama v posteli, cpát se když mě nikdo nevidí lol plus jelikož jsme bydleli ve fakt luxusním hotelu, tak jídlo bylo prvotřídní (A 3x dražší než stojí normálně ale já to neplatila heh).

Ale krom toho jsem jedla v luxusní čínské restauraci, luxusním čínském BBQ, v cool restauraci uprostřed china town a taky jak už jsem psala v malém pajzlíku jsem si dala s děckem pizzu.
Nejlepší zážitek ale byl, když rodina odjela na večeři i s malým a já dostala volnej večer. prvně jsem si koupila šaty a pak jsem po vzoru Washingtonu hledala nějaký bar kde bych si mohla dát drink a večeři. Našla jsem mexický bar ale měly tam plno. Tak jsem chodila a chodila a nic jsem pořád nemohla najít. A najednou jsem na rohu uviděla malej mexickej take out. Za pultíkem byli mexikánci, hrála tam mexická hudba a po podlaze se válely mexické mouchy, no prostě paráda! Tak jsem si objednala veggie burrito a pivečko, sedla jsem si ke stolečku u výlohy a koukala se ven na lidi co chodili kolem. A oni se koukali zpět na mě, bo pokud jste někdy jedli burrito, tak víte že jediný způsob je cpát si to do pusy rychleji než se to stačí rozpadat, takže jsem musela být velmi přitažlivý objekt. Popíjela jsem si pivko a bylo mi skvěle. A dokonce jsem se tam ani neotrávila jak mi Kluk sliboval :)

Poslední den v SF jste se šli se šéfem zase na kávu na waterfront, zatímco já jsem čekala ve frontě (vyhlášená nejlepší káva na západním pobřeží), šéf šel koupit alexovi zmrzlinu hned od stánku naproti. Pak jsme si sedli ke stolku a malej ládoval zmrzlinu a šéf odešel na záchod. Po chvilce k nám přišel kluk, položil další kelímek zmrzliny před nás, utrousil tiché "thats for him.." a zmizel dřív než jsem stačila zvednout hlavu. Malej nadšeně futroval druhej kelímek když se vrátil šéf. Tak jsem mu vysvětlila co se stalo a řekla že si tady koupím zmrzlinu. Šla jsem k okýnku a hned mě začal obsluhovat ten samej kluk co ji donesl. Tak jsem mu řekla co chci a podávám mu 10 dolarů (zmrzlina měla stát cca 5). On se na mě kouká (nádhernýma modrýma očima, opálená hezká tvář se strništěm, krátké vlasy...takovej roztomilejší Justin Timberlake..ach) a říká že to je ok. Tak mu pořád strkám ty peníze jako že já za to zaplatím, bo já si neberu věci zadara. A on pořád že ne, že to je na něj. Nakonec jsem mu řekla že neodejdu dokud si ty peníze nevezme a on si tu desetidolarovku vzal, šel ke kase a napočítal mi 10 dolarů nazpět a vrátil mi je <3 A pak když jsem se šéfem odcházela se na mě ještě usmál a já byla smutná že nejsem ze SF a že už si tam na zmrzlinu nepůjdu a že mám doma BF a že tady tenhle Justin byl o 5 cm menší než já...Ale takovej ten hezkej pocit jsem měla ještě dva dny potom:)

Wont you save me San Francisco

Je mi líto že jsem se do SF dostala zrovna v tohle období, kdy mi myšlenky bloudí všude jinde než na bezstarostných věcech jako je cestování...ale živě si pamatuju první dojmy. Jeli jsme limuzínou z letiště a já jsem jako vždy koukala sem a tam, málem jsem si vykroutila krk aby mi něco neuteklo a byla jsem nadšená...ale...ale prostě tam něco chybělo. Prostě už to nebylo to dítě...A tam jsem si uvědomila, jak trapně to teď bude znít haha, že cestovat letadlem, vozit se v limech a taxíkách a spát v nóble hotelech mi prostě nic nedává. Já chci cítit v puse hlínu a být rozcuchaná a nepřemýšlet nad tím jestli mi ladí boty k šatům a jestli si vzít podpadky a nebo kozačky..doopravdy?


Sdílela jsem pokoj s parchantem což nebylo ideální ale tak lepší než pár facek přes plotýnku. Ráno jsme šli na Waterfront na kafe a já koukala všude kolem ale prostě mi to připadalo jako další z USA měst..jako bych třeba byla v Phily. Pak jsem vylezla z budovy a prásk! Bay bridge přímo před rypákem. Člověk si z fotek ani neuvědomí jak obrovský to je..

Když jsme se vraceli zpátky šli jsme kolem stanovýho města, kde se protestanti probouzeli ranními pivy a já byla zhulená jen z toho když se otočil vítr..njn..protestace musí být.

Ono se to totiž s SF má tak....je to město žebráků. A čím větší tma je,  tím víc se jich rojí. Když jsem si šla s malým dát večer v 8 pizzu, jeden seděl přííímo ve dveřích a vy jste ho museli překročit..co 10 metrů stojí nějaká špinavá smradlavá obluda s kelímkem a snaží se váš omráčit plynem co se jim dere z úst..když jsme projížděli kolem různých parků a luk, tak na nich měli spacáky..a spali..mám vám připomenout že tady v New Jersey se nesmí souložit ANI spát ve vlastním autě..tam je to asi v pohodě na veřejným prostranství..

SF je prostě liberálmí město...přes záliv na druhou stranu, Oakland, sebral bandu policajtů, šli za protestantama a řekli jim ať vypadnou nebo jim nakopou zadek a teď maj pokoj...SF? Když jsem kolem nich ráno běžela, byla tam hygienická kontrola, ptali se jestli jim něco nechybí a rozdávali kondomy a jídlo. Chjo..

Ale dostala jsem se protestantů trochu pod kůži. Když jsme se vraceli ze Sausalita, malej se chtěl projet tramvají. Tak jsme nastoupili, a já si stoupla úplně dozadu. Po chvilce přistoupil rozcuchanej dlouhovlasej kluk s kytarou. Protože měl kytaru tak jsem si ho prohlídla(samože) a všimla si že má žlutou barvou namalovaný dva pruhy pod očima. Tak jsem se nad tím pousmála a moc si ho už nevšímala. Tramvaj byla hlasitá a já za sebou měla těžkej den tak jsem jen tak vegetovala. Po chvilce se ke mě kluk otočí a zeptá se "Excuse me, where are you from?", tak jsem se na něj nechápavě koukla a zeptala jsem se ho proč se ptá - "Because you are very beautiful" *aaaaaaach what a pick up line*
Tak jsem mu řekla odkud jsem a zeptala jsem se ho proč má na obličeji žlutý pruhy na čež se mi dostala odpověď, že patří ke kmenu a to je jejich znak. Hmmm...ok?
Po další krátké pauze se mnou zapředl rozhovor, řekl mi že je z Colorada a že přijel do SF hrát na kytaru a že hraje na chodníku a oblíká se jako zevl bo to patří k jeho práci, vydělává 1200dolarů denně! a momentálně bydlí s těma protestantama, bo tam bydlí celý jeho kmen. Taky mi pověděl že je to banda povalečů co nedělají nic jiného než chlastaj a fetujou a že celej ten protest stojí za hovno:) Tak jsemmu řekla, že já si myslím že jsou to jen líný svině co se chtěj zviditelnit, načež se mi uklonil, usmál se a podal mi ruku a řekl:"Thank you! Hi, my name is Charlie.." Což bylo něco mezi divným a cute:) No a pak vystoupil a to bylo všechno :)
Bylo to poprvé po dlouhé době co jsem v sobě zase cítila to dítě...děkuju ti San Francisco!

If you die, die in my arms

Tak přátelé a kamarádi. Jsem zpátky a jsem ještě vtipnější, chytřejší a krásnější než předtím! *joke*
Popravdě jsem na pokraji krajní krize ale řekla bych že na to že je ta situace win or lose jsem velmi klidná:)
Budu se snažit zpětně napsat něco o své cestě do Cali a o tom jak West coast dokáže rozšířit obzory, zúžit kalhoty a rozvracet vztahy:) tak buďte trpělivý.