Show off

"I have known Marcela Novotna for more than two years. Marcela came to us as part of a US J-1 training program. Marcela has been a real asset to both our horse training stable and as a Nanny to my five year old son. Marcela speaks flawless english and as with most good students her grammar and usage is often more correct than some of our native speakers. Marcela is a bright, enthusiastic, student with a knowledgeable world view. Marcela offers a thoughtful opinion on current politics both internationally and domestically. She has a solid understanding of the development of eastern european democracies and the challenge and legacy of the former soviet system. She is the child of parents raised in this system and Marcela is a computer literate, connected, tech savvy and artistic student of a modern Czech Republic. Marcela is an excellent horse back rider with a kind and responsible manner in the stable. She relates well to other riding professionals and is an asset to the stable. Marcela is an avid keyboard player, and enjoys running and working out. I have travelled thousands of miles with Marcela and my son. Marcela is totally responsible and is disciplined and hard working. I have employed young trainees in my stable for 30 years. Marcela is one of the very best we have ever had. Marcela is outstanding in every way. I give her the highest possible recommendation!"
Andrew H. Philbrick, Princeton, NJ USA

I was blind but now i see..

To byl víkend! Páni..

Co se stalo poslední dobou...? Hmm..tak nejdřív jsem stresovala s vízama a se školama, všechno bylo na řiť ale nakonec to všechno odnesla voda. Protože jsem měla překrásnej víkend a ten přebil všechno zlé a nahradil to dobrým. Já jako věčný realista teď čekám jakou ťafku dostanu hned zítra ale kolem a kolem se cítím tak dobře, že mi to je vlastně jedno.

Můj Kluk je totiž príma, můj pes je príma a když tyhle dvě príma věci spojíte dohromady a strávíte s něma 3 celé dny, tak z toho je príma pocit:) Rewi se prostě cítí jako by všechno na světě najednou bylo tak správné jako nikdy, jako by to do sebe nějak magicky zapadalo a bylo to skoro nerozbitelné...

Tonka úplně nejvíc miluje pláž a racky a já úplně nejvíc miluju podzimní táboráky pod hvězdama a všichni ostatní milují když se škrábu po skále v podpadkách a minišatech, protože to pak lodě z oceánu troubí a sledují to dalekohledem:) Ale koho tohle zajímá:))) Zamilovala jsem si jednu fretku co si zamilovala mě, ale Kluk se mnou ještě nechce prej žádné miminko :( to byla asi jediná vráska..tohle a taky to že jsem zase přijela domů ve dvě ráno..kdy já budu spát fakt nemám tušáka.

Flashlight

Rodiče v pondělí odjeli. A bylo na čase, protože pondělní dopoledne strávili v příjemné atmosféře Vietnamské války a já se nemohla dočkat až zase mezi námi bude ležet Atlantik. Když se nakonec usmířili a vše bylo ideální a skvělé, rozhodla se maminka vzít Tonku naposledy ven aby se trochu proběhl. Už jsem vzdala své úsilí ji vysvětlit že jí ten pes jednou pláchne, protože tady jsou všude srnky a že si ho má dát na vodítko. Neposlouchala mě celej týden. A tak v 6 hodin, hodinu před odjezdem na letiště slyším :"MARCELOOOO!"

Naštěstí jsem byla oblečená v kalhotech a měla na sobě tenisky. Běžela jsem přes les, ladně jako bachyně, skákala přes povalené stromy, větve, potoky, zkrze bahno...za pár mil mi bylo jasné že pes je stejně v hajzlu a že i kdybych si vrazila trysku do prdele tak mu nikdy nebudu stačit. Běžela jsem tedy zpátky domů, sedla do auta a objížděla všechny ulice, ptala se lidí a rozdávala čísla...zatímco se smrákalo a smrákalo....v 7, za černočerné tmy,  jsem se vrátila domů, absolutně nejvíc v prdeli nasadila masku "vše je v pohóóódě!", uklidnila maminku že pes se vrátí a že pojedeme a že vše je v naprostém pořádku. Uvnitř jsem samozřejmě byla velmi klidná, tak klidná že jsem jela úplně jinam než na letiště a zajela si půl hodiny na opačnou stranu..

Zavolala jsem na policii, nahlásila ztraceného psa a pak mi zavolal Kluk, co že dělám. Tak jsem konečně někomu mohla vysvětlit jak je všechno v prdeli, jak je pes 100% někde rozjetej na silnici, bo NJ je jeden z nejlidnatějších států USA a všichni tu jezdí jako prasata a kór v noci a jak jsem na pokraji zhroucení a jak nevím co má dělááát!(Výhoda když rodiče neumí anglicky)
Kluk, který se zrovna vrátil z 30ti mil na kole a 5ti mil běhu mi řekl že okamžitě sedá do auta a jede ke mě domů, že mi ho pomůže hledat a že má baterku.

Jo, řekl mi že má baterku <3

Každopádně už mnohem klidnější jsem vyexpedovala rodiče, zkrátila loučení na minimum, protože MĚ nikdo neuvidí brečet, a v hajzlu z toho že můj pes je mrtvej a najednou jsem zase na všechno sama jsem se vydala na cestu zpátky k domovu. Na telefonu s Klukem co se mě snažil uklidnit jsem se blížila k domovu s rostoucím strachem, kde že uvidím na silnici cáry masa bez paroží...ale nakonec jsem dojela domů a ten motherfucker si ležel v křesle a hluboce spal. Po 5ti minutách dojel Kluk, ve starých teniskách a s baterkou připraven na tůru po lese.

No nemám já to štestí? :)

Its that time of the year

Já vám nevím. Všechno je nějaký divný. Asi si teď říkáte že jsem mimo, bo tady už pár let brečím jak je vše na hovno a jak chci "lásku" a "vztah" a podobné kraviny a teď když to konečně mám, připadám si jako by mě někdo mrdnul cihlou přes obličej a já se z toho nemůžu vzpamatovat.

Pořád někde čekám nějakej ten háček, něco takovýho kde si řeknu "Aha, proto to bylo tak snadný..", ale ono se pořád nic neděje. Hledám problémy kde nejsou a nedokážu si ani žádný vymyslet. A tak jsem se rozhodla, že si prostě něco mermomocí musím najít a zatím je moje nejžhavější karta "stejně bych si ho nikdy nevzala a neměla s ním rodinu..". Jo, přesně tak! :D Jenže ono je na tom nejhorší fakt, že já nemám žádnou touhu koukat se někde po něčem jiným nebo lepším. Já jsem tak spokojená a časově vytížená že mě ostatní chlapi nějak přestali zajímat :( Rewi už není ani Flirt:(

Takže shrnutí celýho článku? Kluk začíná dobře šílet z toho, že všichni mí bejvalí jsou mí kamarádi a že když mám problém nepíšu do Brava, ale třeba Burdovi. A já šílím z toho že nedokážu být černoška. A oba šílíme z toho že se 5 dní neuvidíme!

Deer my dear

Zážitků a zážitků...připadá mi jako bych najednou žila úplně jiný život a přitom byla úplně ta stejná osoba. Změnila jsem spoustu věcí...jaký jsem minulý rok dělala cavyky když jsem si měla auto vzít jen na dvě hodiny pryč, odmítla jsem na pláž vůbec jet...teď si suverénně odjedu uprostřed noci a vrátím se v 7 ráno, míjíce šéfku co odjíždí do práce. Čekám jestli mě třeba nevyhodí...ale jakej by k tomu měli důvod? "Netráví noci ve své vlastní posteli"? "V noci když má nabírat síly na pracovní den se peleší"? Co já vím..třeba to tak v americe je..

To jsem vám vlastně nepsala. I když vás to třeba vůbec nezajímá a je to opravdu osobní ale budiž. Jak víte mám tady rodiče. Spí v mé posteli. Já spím na pohovce hned ve vedlejším pokoji. Což vylučuje jakýkoliv intimní kontakt s osobou se kterou by jste jinak dupali jako králíci. Takže jsme v pondělí sedli do auta a jeli na večeři a pak že si to třeba rozdáme v lese. Což nevyšlo, protože tam lidi v 10 večer venčili psy! A pokud vás tady načapou sexujíc někde venku, můžete jít i do vězení...Tak jsme zase sedli do auta, a že třeba někde zaparkujeme a vyzkoušíme pružnost našich těl v kabině auta. Dopadlo to tak že jsme přes půl hodiny hledali nějaké místo kde můžeme zaparkovat aniž by nějaká dobrá duše zavolala policajty a ti nás chytli se zadkama nahoře a odvezli nás na stanici za nedostatek oblečení. Ano..Amerika..země možností a nemůže se tady souložit, svlíkat a ani spát v autě...
No nakonec to dopadlo dobře, našli jsme opuštěné odpočívadlo u velké louky..zamlžili okna jak v Titaniku a nakonec si málem cvrkli ze tří srnek co se jevili jako medvědi.

Konec dobrý všechno dobré..protože rodiče dnes v noci odjíždí a já zase můžu obnovit svůj nedávno nalezený sexuální život :D

Just keep swimming

Tak už je to týden. Byli jsme ve Washingtonu i New Yorku, byli jsme na pláži i v obchodech...a potkali jsme se s Klukem. Všechno proběhlo víceméně v pořádku, já jsem na pokraji svých sil. Všechen ten stres a nedostatek spánku se na mě podepisuje. Ale rodiče jsou nadšení, Kluk byl taky v pohodě, ani si moc nestěžoval a dokonce se mnou spal na koberci na zemi (i když se ráno probudil s modřinou otlačenou haha).

Už zítra večer naši odlítaj a já se cítím jako bych se ocitla v jiným světě. Být tady týden a nepracovat...to se mi za celý dva roky nestalo, jak já se dostanu zpátky do rytmu fakt nevím, přijde mi to všechno divný..


Ale aby Fly pořád neremcala, tak mám aspoň fotku s Klukem:) Kde se on úporně snaží nahodit svůj zabijácký pohled a já ho rozesmívám:) Z majáku. Z pláže. Ze včerejška:)