Its that time of the year

Já vám nevím. Všechno je nějaký divný. Asi si teď říkáte že jsem mimo, bo tady už pár let brečím jak je vše na hovno a jak chci "lásku" a "vztah" a podobné kraviny a teď když to konečně mám, připadám si jako by mě někdo mrdnul cihlou přes obličej a já se z toho nemůžu vzpamatovat.

Pořád někde čekám nějakej ten háček, něco takovýho kde si řeknu "Aha, proto to bylo tak snadný..", ale ono se pořád nic neděje. Hledám problémy kde nejsou a nedokážu si ani žádný vymyslet. A tak jsem se rozhodla, že si prostě něco mermomocí musím najít a zatím je moje nejžhavější karta "stejně bych si ho nikdy nevzala a neměla s ním rodinu..". Jo, přesně tak! :D Jenže ono je na tom nejhorší fakt, že já nemám žádnou touhu koukat se někde po něčem jiným nebo lepším. Já jsem tak spokojená a časově vytížená že mě ostatní chlapi nějak přestali zajímat :( Rewi už není ani Flirt:(

Takže shrnutí celýho článku? Kluk začíná dobře šílet z toho, že všichni mí bejvalí jsou mí kamarádi a že když mám problém nepíšu do Brava, ale třeba Burdovi. A já šílím z toho že nedokážu být černoška. A oba šílíme z toho že se 5 dní neuvidíme!