Rodiče v pondělí odjeli. A bylo na čase, protože pondělní dopoledne strávili v příjemné atmosféře Vietnamské války a já se nemohla dočkat až zase mezi námi bude ležet Atlantik. Když se nakonec usmířili a vše bylo ideální a skvělé, rozhodla se maminka vzít Tonku naposledy ven aby se trochu proběhl. Už jsem vzdala své úsilí ji vysvětlit že jí ten pes jednou pláchne, protože tady jsou všude srnky a že si ho má dát na vodítko. Neposlouchala mě celej týden. A tak v 6 hodin, hodinu před odjezdem na letiště slyším :"MARCELOOOO!"
Naštěstí jsem byla oblečená v kalhotech a měla na sobě tenisky. Běžela jsem přes les, ladně jako bachyně, skákala přes povalené stromy, větve, potoky, zkrze bahno...za pár mil mi bylo jasné že pes je stejně v hajzlu a že i kdybych si vrazila trysku do prdele tak mu nikdy nebudu stačit. Běžela jsem tedy zpátky domů, sedla do auta a objížděla všechny ulice, ptala se lidí a rozdávala čísla...zatímco se smrákalo a smrákalo....v 7, za černočerné tmy, jsem se vrátila domů, absolutně nejvíc v prdeli nasadila masku "vše je v pohóóódě!", uklidnila maminku že pes se vrátí a že pojedeme a že vše je v naprostém pořádku. Uvnitř jsem samozřejmě byla velmi klidná, tak klidná že jsem jela úplně jinam než na letiště a zajela si půl hodiny na opačnou stranu..
Zavolala jsem na policii, nahlásila ztraceného psa a pak mi zavolal Kluk, co že dělám. Tak jsem konečně někomu mohla vysvětlit jak je všechno v prdeli, jak je pes 100% někde rozjetej na silnici, bo NJ je jeden z nejlidnatějších států USA a všichni tu jezdí jako prasata a kór v noci a jak jsem na pokraji zhroucení a jak nevím co má dělááát!(Výhoda když rodiče neumí anglicky)
Kluk, který se zrovna vrátil z 30ti mil na kole a 5ti mil běhu mi řekl že okamžitě sedá do auta a jede ke mě domů, že mi ho pomůže hledat a že má baterku.
Jo, řekl mi že má baterku <3
Každopádně už mnohem klidnější jsem vyexpedovala rodiče, zkrátila loučení na minimum, protože MĚ nikdo neuvidí brečet, a v hajzlu z toho že můj pes je mrtvej a najednou jsem zase na všechno sama jsem se vydala na cestu zpátky k domovu. Na telefonu s Klukem co se mě snažil uklidnit jsem se blížila k domovu s rostoucím strachem, kde že uvidím na silnici cáry masa bez paroží...ale nakonec jsem dojela domů a ten motherfucker si ležel v křesle a hluboce spal. Po 5ti minutách dojel Kluk, ve starých teniskách a s baterkou připraven na tůru po lese.
No nemám já to štestí? :)
Naštěstí jsem byla oblečená v kalhotech a měla na sobě tenisky. Běžela jsem přes les, ladně jako bachyně, skákala přes povalené stromy, větve, potoky, zkrze bahno...za pár mil mi bylo jasné že pes je stejně v hajzlu a že i kdybych si vrazila trysku do prdele tak mu nikdy nebudu stačit. Běžela jsem tedy zpátky domů, sedla do auta a objížděla všechny ulice, ptala se lidí a rozdávala čísla...zatímco se smrákalo a smrákalo....v 7, za černočerné tmy, jsem se vrátila domů, absolutně nejvíc v prdeli nasadila masku "vše je v pohóóódě!", uklidnila maminku že pes se vrátí a že pojedeme a že vše je v naprostém pořádku. Uvnitř jsem samozřejmě byla velmi klidná, tak klidná že jsem jela úplně jinam než na letiště a zajela si půl hodiny na opačnou stranu..
Zavolala jsem na policii, nahlásila ztraceného psa a pak mi zavolal Kluk, co že dělám. Tak jsem konečně někomu mohla vysvětlit jak je všechno v prdeli, jak je pes 100% někde rozjetej na silnici, bo NJ je jeden z nejlidnatějších států USA a všichni tu jezdí jako prasata a kór v noci a jak jsem na pokraji zhroucení a jak nevím co má dělááát!(Výhoda když rodiče neumí anglicky)
Kluk, který se zrovna vrátil z 30ti mil na kole a 5ti mil běhu mi řekl že okamžitě sedá do auta a jede ke mě domů, že mi ho pomůže hledat a že má baterku.
Jo, řekl mi že má baterku <3
Každopádně už mnohem klidnější jsem vyexpedovala rodiče, zkrátila loučení na minimum, protože MĚ nikdo neuvidí brečet, a v hajzlu z toho že můj pes je mrtvej a najednou jsem zase na všechno sama jsem se vydala na cestu zpátky k domovu. Na telefonu s Klukem co se mě snažil uklidnit jsem se blížila k domovu s rostoucím strachem, kde že uvidím na silnici cáry masa bez paroží...ale nakonec jsem dojela domů a ten motherfucker si ležel v křesle a hluboce spal. Po 5ti minutách dojel Kluk, ve starých teniskách a s baterkou připraven na tůru po lese.
No nemám já to štestí? :)
Tyy brďo, to je aspoň pořádná story k ranní kávě! :)
ReplyDelete