vsechno je to nejake komplikovane. Moje nervozita se stupnuje, problemy se vrsi a hadky pribyvaji. Nevim jak z toho cyklu ven, nevim jak drzet city na uzde, nevim jak nebyt uplne nemozna a jak to udelat abych byla nekym jinym. Moje hormony se mnou delaji divy a ja se nedokazu ovladat. kluk odjizdi na dva tydny na floridu, oznamil mi to jako hotovku...sotva se vrati tak ja odlitam...na stejne misto...mineme se tam jednim dnem...takze se mesic neuvidime ale ja jsem asi jedina komu to vadi. Vsechno je to nejaky kostrbaty a ja bych nejradeji nebyla....ale musim byt a musim predstirat, musim ted sedet na dalsi rodinne party a premahat se abych nebrecela...musim delat spoustu veci, ale co chci? Co chci nevi nikdo..nekdy ani ja ne...jen chci aby tohle cely drama skoncilo a ja zase vedela co se bude dit zitra...nevim jak dlouho to moje nervova soustava jeste vydrzi nez se vzda.
Dec 30, 2011
Dec 15, 2011
Is it time I let go of you..?
Nevim uz co delat. Je ze me zase depresivni troska a vypada to ze v tom jsem sama. Snazim se urcit si v zivote pravidla a hrat podle nich...jako ze kdyz ma nekdo cool obleceni tak mu ho pochvalim...kdyz se me nekdo na neco zepta tak odpovim..a ze kdyz me neco necini stastnou tak to nedelam...Ale posledni dobou to neni tak jednoduche, protoze na to nejsem sama...musim se ohlizet na okoli, ptat se na jejich nazor, mit svuj vlastni nazor, vedet co ja chci delat a co jist...a vsechno to, i kdyz s obtizema, zvladam...ale party? Nemuzu, nejde to...a tahle trapna malickost stavi neprekonatelne bariery do meho spokojeneho byti...a je to horsi a horsi...zima, vanoce, deprese, smutek, odlouceni a totalni nezajem z druhe strany mi micha sebevrazednou polivku tak silnou, ze jedine co mi ted schazi je seskocit z te bedynky a zhoupnout se.....jsem totiz silena...ano, jsem silena kdyz jsem si prala nekoho po peti dnech videt...nejspis ano. Je mi z toho smutno a nemuzu s tim nic delat. Tak taky nic delat nebudu..delat, starat se, citit, milovat...nebudu..nestoji mi to za to. Tecka.
Dec 12, 2011
Soulmates
Několikrát už jsem poznamenala že tady nemám mnoho přátel. Že se tady cítím opuštěná a sama samotinká. A je to pravda. Nemám tady hordu lidí se kterýma bych chodila pařit...mám jich jen hrstku, malinkou...vlastně tak malou že to abych je spočítala potřebuju jen 3 prsty.
První je Sarah, která je sice jen o rok starší ale má dvouletého syna a na cestě druhé dítě, takže nějaké kalby a podobné věci nepřichází v úvahu, ani třeba jít nakupovat není jednoduché...ale o to víc se s ní dá užít každý věčer kdy něco podnikneme.
Druhá je Julie. Té je pro změnu 47, má 16ti letého syna a manžela a ač je to celé zvláštní tak od prvního okamžiku kdy jsem jí potkala jsem se do ní zamilovala. Je absolutně úžasná, zábavná a skvělá a je stejně šílená jako já a nebo ještě šílenější. postupem času jsem zjistila že jsme narození ve stejném znamení, máme rádi stejnou četbu, máme stejné koníčky i cíle a když jsem ji teď o víkendu vzala do divadla a ona v půlce představení vytáhla tabulku čokolády, věděla jsem že ji budu milovat na dosmrti:)
No a třetí a jediný je můj milý Maríňák:) Portože ač proti němu mám jakékoliv výhrady, ať je na mě někdy ošklivej nebo hrubej (btw už jsem 3 týdny neslyšela že jsem tlustá hmm..) tak je to ta nejlepší osoba jakou znám...když jsem k němu v sobotu večer přijela, našla jsem pod polštářem schované mandarinky...potom jsem měla největší depresivní záchvat a 3 hodiny jsem ležela v posteli a jen jsem brečela a nebyla schopná mluvit..a on tam se mnou jen ležel a objímal mě a říkal mi jak je to v pořádku protože i když jsem šílená tak ví že to přejde a já zase budu ta skvělá holka se kterou má pořád tolik úžasných momentů...A nezáleží kolik hádek vyprovokuju a jak nepříjemná jsem, vždycky je všechno za hodinu zapomenuto a promlčeno a já jsem pro něj ta nejlepší...Kdybych jen věděla že to brzy neskončí...
Vše je teď pro mě mlhavé a smutné..nevím kam se pohnu, nevím co bude..na krku vánoce a já bez rodiny...kamarádce umřela maminka..a já se nedokážu kontrolovat a jen být šťastná. Chtěla bych mít víc odvahy a chtěla bych být víc sebevědomá...A chtěla bych umět jak ukázat lidem že to co pro mě dělají pro mě moc znamená...
První je Sarah, která je sice jen o rok starší ale má dvouletého syna a na cestě druhé dítě, takže nějaké kalby a podobné věci nepřichází v úvahu, ani třeba jít nakupovat není jednoduché...ale o to víc se s ní dá užít každý věčer kdy něco podnikneme.
Druhá je Julie. Té je pro změnu 47, má 16ti letého syna a manžela a ač je to celé zvláštní tak od prvního okamžiku kdy jsem jí potkala jsem se do ní zamilovala. Je absolutně úžasná, zábavná a skvělá a je stejně šílená jako já a nebo ještě šílenější. postupem času jsem zjistila že jsme narození ve stejném znamení, máme rádi stejnou četbu, máme stejné koníčky i cíle a když jsem ji teď o víkendu vzala do divadla a ona v půlce představení vytáhla tabulku čokolády, věděla jsem že ji budu milovat na dosmrti:)
No a třetí a jediný je můj milý Maríňák:) Portože ač proti němu mám jakékoliv výhrady, ať je na mě někdy ošklivej nebo hrubej (btw už jsem 3 týdny neslyšela že jsem tlustá hmm..) tak je to ta nejlepší osoba jakou znám...když jsem k němu v sobotu večer přijela, našla jsem pod polštářem schované mandarinky...potom jsem měla největší depresivní záchvat a 3 hodiny jsem ležela v posteli a jen jsem brečela a nebyla schopná mluvit..a on tam se mnou jen ležel a objímal mě a říkal mi jak je to v pořádku protože i když jsem šílená tak ví že to přejde a já zase budu ta skvělá holka se kterou má pořád tolik úžasných momentů...A nezáleží kolik hádek vyprovokuju a jak nepříjemná jsem, vždycky je všechno za hodinu zapomenuto a promlčeno a já jsem pro něj ta nejlepší...Kdybych jen věděla že to brzy neskončí...
Vše je teď pro mě mlhavé a smutné..nevím kam se pohnu, nevím co bude..na krku vánoce a já bez rodiny...kamarádce umřela maminka..a já se nedokážu kontrolovat a jen být šťastná. Chtěla bych mít víc odvahy a chtěla bych být víc sebevědomá...A chtěla bych umět jak ukázat lidem že to co pro mě dělají pro mě moc znamená...
Dec 5, 2011
Lets hear it for Neww York
Zažila jsem 4 plné dny za přítomnosti své drahé hrubé polovičky a musím vám říct, že si nejsem tak jistá že si to chci ještě někdy zopakovat. Byl to celkem hardcore.
Ale všechno to začalo strašně mile, pozval mě do New Yorku na Vánoční stromeček a do muzea a bylo to strašná romantika sedět na vlakáči s přítelem a ve vlaku s ním hrát piškvorky a bylo to prostě moc fajn...
V NY byla kosa jako v prdeli, myslela jsem že mi umrznou vaječníky, protože jsem si musela vzít šaty, protože mám jen jedny kalhoty a Kluk mi řekl že si je můžu oblíct jen přes jeho mrtvolu. Ale viděli jsme stromeček u kterýho stál Kevin ze sám doma a vyfotili jsme se u něj a byla to romantika největší, dali jsme si báječné thaiské jídlo a když kluk objednal smaženou zmrzlinu s příchutí zeleného čaje a já ze srandy řekla:"Hmm škoda že já nemám ráda příchuť zeleného čaje" tak vyskočil a běžel do kuchyně změnit objednávku...doopravdy :D
Pak jsme šli k jeho kamarádům do bytu kde jsme měli přespat, já skoro vytuhla na sofátku a tak mě kluk odvedl,. ne do pokoje, ale do komory vedle výtahové šachty, kde jsme měli spát:D Bylo to príma, nebyli tam okna a v 10 ráno to pořád vypadalo jako půlnoc. Pak jsme šli přes 40 bloků na procházku k muzeu moderního umění, prošli si šest pater obrazů a vydali se pěšky do central parku. Pohádali se kvůli tomu že já jsem chtěla Danish, protože Audrey jedla danish v NY a on nechápal proč jako "musím" taky..protože jo kurva už!
Po 2 hodinách chození po central parku jsme ŠLI do knihovny která byla cool a pak...pak jsem na ulici zkolabovala, bo jsem byla maximálně vyčerpaná z chození(na podpadcích) a ze zimy. Kluk mě zatáhnul do nejbližší hospody, objednal mi irské kafe a byl na mě děsně hodnej:) No a pak jsme jeli domů...v restauračce měli plno tak jsme jedli na vlakáči burrito a seděli jsme jako houmlesáci na zemi:) A když jsme dojeli domů tak jsem byla strašně happy že vidím svoji postel.
No a včera mi kluk koupil naušnice, šálu a praštil mě flaškou do oka. :D
Takže suma sumárum - zavřel mě do komory, krmil mě na zemi a praštil mě do oka - kluk je nejlepší! :D
Ale všechno to začalo strašně mile, pozval mě do New Yorku na Vánoční stromeček a do muzea a bylo to strašná romantika sedět na vlakáči s přítelem a ve vlaku s ním hrát piškvorky a bylo to prostě moc fajn...
V NY byla kosa jako v prdeli, myslela jsem že mi umrznou vaječníky, protože jsem si musela vzít šaty, protože mám jen jedny kalhoty a Kluk mi řekl že si je můžu oblíct jen přes jeho mrtvolu. Ale viděli jsme stromeček u kterýho stál Kevin ze sám doma a vyfotili jsme se u něj a byla to romantika největší, dali jsme si báječné thaiské jídlo a když kluk objednal smaženou zmrzlinu s příchutí zeleného čaje a já ze srandy řekla:"Hmm škoda že já nemám ráda příchuť zeleného čaje" tak vyskočil a běžel do kuchyně změnit objednávku...doopravdy :D
Pak jsme šli k jeho kamarádům do bytu kde jsme měli přespat, já skoro vytuhla na sofátku a tak mě kluk odvedl,. ne do pokoje, ale do komory vedle výtahové šachty, kde jsme měli spát:D Bylo to príma, nebyli tam okna a v 10 ráno to pořád vypadalo jako půlnoc. Pak jsme šli přes 40 bloků na procházku k muzeu moderního umění, prošli si šest pater obrazů a vydali se pěšky do central parku. Pohádali se kvůli tomu že já jsem chtěla Danish, protože Audrey jedla danish v NY a on nechápal proč jako "musím" taky..protože jo kurva už!
Po 2 hodinách chození po central parku jsme ŠLI do knihovny která byla cool a pak...pak jsem na ulici zkolabovala, bo jsem byla maximálně vyčerpaná z chození(na podpadcích) a ze zimy. Kluk mě zatáhnul do nejbližší hospody, objednal mi irské kafe a byl na mě děsně hodnej:) No a pak jsme jeli domů...v restauračce měli plno tak jsme jedli na vlakáči burrito a seděli jsme jako houmlesáci na zemi:) A když jsme dojeli domů tak jsem byla strašně happy že vidím svoji postel.
No a včera mi kluk koupil naušnice, šálu a praštil mě flaškou do oka. :D
Takže suma sumárum - zavřel mě do komory, krmil mě na zemi a praštil mě do oka - kluk je nejlepší! :D
Subscribe to:
Comments (Atom)