Několikrát už jsem poznamenala že tady nemám mnoho přátel. Že se tady cítím opuštěná a sama samotinká. A je to pravda. Nemám tady hordu lidí se kterýma bych chodila pařit...mám jich jen hrstku, malinkou...vlastně tak malou že to abych je spočítala potřebuju jen 3 prsty.
První je Sarah, která je sice jen o rok starší ale má dvouletého syna a na cestě druhé dítě, takže nějaké kalby a podobné věci nepřichází v úvahu, ani třeba jít nakupovat není jednoduché...ale o to víc se s ní dá užít každý věčer kdy něco podnikneme.
Druhá je Julie. Té je pro změnu 47, má 16ti letého syna a manžela a ač je to celé zvláštní tak od prvního okamžiku kdy jsem jí potkala jsem se do ní zamilovala. Je absolutně úžasná, zábavná a skvělá a je stejně šílená jako já a nebo ještě šílenější. postupem času jsem zjistila že jsme narození ve stejném znamení, máme rádi stejnou četbu, máme stejné koníčky i cíle a když jsem ji teď o víkendu vzala do divadla a ona v půlce představení vytáhla tabulku čokolády, věděla jsem že ji budu milovat na dosmrti:)
No a třetí a jediný je můj milý Maríňák:) Portože ač proti němu mám jakékoliv výhrady, ať je na mě někdy ošklivej nebo hrubej (btw už jsem 3 týdny neslyšela že jsem tlustá hmm..) tak je to ta nejlepší osoba jakou znám...když jsem k němu v sobotu večer přijela, našla jsem pod polštářem schované mandarinky...potom jsem měla největší depresivní záchvat a 3 hodiny jsem ležela v posteli a jen jsem brečela a nebyla schopná mluvit..a on tam se mnou jen ležel a objímal mě a říkal mi jak je to v pořádku protože i když jsem šílená tak ví že to přejde a já zase budu ta skvělá holka se kterou má pořád tolik úžasných momentů...A nezáleží kolik hádek vyprovokuju a jak nepříjemná jsem, vždycky je všechno za hodinu zapomenuto a promlčeno a já jsem pro něj ta nejlepší...Kdybych jen věděla že to brzy neskončí...
Vše je teď pro mě mlhavé a smutné..nevím kam se pohnu, nevím co bude..na krku vánoce a já bez rodiny...kamarádce umřela maminka..a já se nedokážu kontrolovat a jen být šťastná. Chtěla bych mít víc odvahy a chtěla bych být víc sebevědomá...A chtěla bych umět jak ukázat lidem že to co pro mě dělají pro mě moc znamená...
První je Sarah, která je sice jen o rok starší ale má dvouletého syna a na cestě druhé dítě, takže nějaké kalby a podobné věci nepřichází v úvahu, ani třeba jít nakupovat není jednoduché...ale o to víc se s ní dá užít každý věčer kdy něco podnikneme.
Druhá je Julie. Té je pro změnu 47, má 16ti letého syna a manžela a ač je to celé zvláštní tak od prvního okamžiku kdy jsem jí potkala jsem se do ní zamilovala. Je absolutně úžasná, zábavná a skvělá a je stejně šílená jako já a nebo ještě šílenější. postupem času jsem zjistila že jsme narození ve stejném znamení, máme rádi stejnou četbu, máme stejné koníčky i cíle a když jsem ji teď o víkendu vzala do divadla a ona v půlce představení vytáhla tabulku čokolády, věděla jsem že ji budu milovat na dosmrti:)
No a třetí a jediný je můj milý Maríňák:) Portože ač proti němu mám jakékoliv výhrady, ať je na mě někdy ošklivej nebo hrubej (btw už jsem 3 týdny neslyšela že jsem tlustá hmm..) tak je to ta nejlepší osoba jakou znám...když jsem k němu v sobotu večer přijela, našla jsem pod polštářem schované mandarinky...potom jsem měla největší depresivní záchvat a 3 hodiny jsem ležela v posteli a jen jsem brečela a nebyla schopná mluvit..a on tam se mnou jen ležel a objímal mě a říkal mi jak je to v pořádku protože i když jsem šílená tak ví že to přejde a já zase budu ta skvělá holka se kterou má pořád tolik úžasných momentů...A nezáleží kolik hádek vyprovokuju a jak nepříjemná jsem, vždycky je všechno za hodinu zapomenuto a promlčeno a já jsem pro něj ta nejlepší...Kdybych jen věděla že to brzy neskončí...
Vše je teď pro mě mlhavé a smutné..nevím kam se pohnu, nevím co bude..na krku vánoce a já bez rodiny...kamarádce umřela maminka..a já se nedokážu kontrolovat a jen být šťastná. Chtěla bych mít víc odvahy a chtěla bych být víc sebevědomá...A chtěla bych umět jak ukázat lidem že to co pro mě dělají pro mě moc znamená...
aj ty mas christmas depku? dete uz doprdele vseci)))
ReplyDeleteTy lidi bych moc ráda poznala (Julie zní fakt skvěle :)). No, já to mám třeba tak, že i když kolem sebe mám teoreticky hodně lidí, se kterýma můžu pařit atd., stejně jsem nejdradši jenom s tou hrstkou.. popř. jenom se psem :) Buď ráda, že máš kolem sebe aspoň tři skvělý lidi, to se někomu nepoštěstí za celej život :)
ReplyDelete