My boy went missing

vsechno je to nejake komplikovane. Moje nervozita se stupnuje, problemy se vrsi a hadky pribyvaji. Nevim jak z toho cyklu ven, nevim jak drzet city na uzde, nevim jak nebyt uplne nemozna a jak to udelat abych byla nekym jinym. Moje hormony se mnou delaji divy a ja se nedokazu ovladat. kluk odjizdi na dva tydny na floridu, oznamil mi to jako hotovku...sotva se vrati tak ja odlitam...na stejne misto...mineme se tam jednim dnem...takze se mesic neuvidime ale ja jsem asi jedina komu to vadi. Vsechno je to nejaky kostrbaty a ja bych nejradeji nebyla....ale musim byt a musim predstirat, musim ted sedet na dalsi rodinne party a premahat se abych nebrecela...musim delat spoustu veci, ale co chci? Co chci nevi nikdo..nekdy ani ja ne...jen chci aby tohle cely drama skoncilo a ja zase vedela co se bude dit zitra...nevim jak dlouho to moje nervova soustava jeste vydrzi nez se vzda.

Is it time I let go of you..?

Nevim uz co delat. Je ze me zase depresivni troska a vypada to ze v tom jsem sama. Snazim se urcit si v zivote pravidla a hrat podle nich...jako ze kdyz ma nekdo cool obleceni tak mu ho pochvalim...kdyz se me nekdo na neco zepta tak odpovim..a ze kdyz me neco necini stastnou tak to nedelam...Ale posledni dobou to neni tak jednoduche, protoze na to nejsem sama...musim se ohlizet na  okoli, ptat se na jejich nazor, mit svuj vlastni nazor, vedet co ja chci delat a co jist...a vsechno to, i kdyz s obtizema, zvladam...ale party? Nemuzu, nejde to...a tahle trapna malickost stavi neprekonatelne bariery do meho spokojeneho byti...a je to horsi a horsi...zima, vanoce, deprese, smutek, odlouceni a totalni nezajem z druhe strany mi micha sebevrazednou polivku tak silnou, ze jedine co mi ted schazi je seskocit z te bedynky a zhoupnout se.....jsem totiz silena...ano, jsem silena kdyz jsem si prala nekoho po peti dnech videt...nejspis ano. Je mi z toho smutno a nemuzu s tim nic delat. Tak taky nic delat nebudu..delat, starat se, citit, milovat...nebudu..nestoji mi to za to. Tecka.

Soulmates

Několikrát už jsem poznamenala že tady nemám mnoho přátel. Že se tady cítím opuštěná a sama samotinká. A je to pravda. Nemám tady hordu lidí se kterýma bych chodila pařit...mám jich jen hrstku, malinkou...vlastně tak malou že to abych je spočítala potřebuju jen 3 prsty.

První je Sarah, která je sice jen o rok starší ale má dvouletého syna a na cestě druhé dítě, takže nějaké kalby a podobné věci nepřichází v úvahu, ani třeba jít nakupovat není jednoduché...ale o to víc se s ní dá užít každý věčer kdy něco podnikneme.

Druhá je Julie. Té je pro změnu 47, má 16ti letého syna a manžela a ač je to celé zvláštní tak od prvního okamžiku kdy jsem jí potkala jsem se do ní zamilovala. Je absolutně úžasná, zábavná a skvělá a je stejně šílená jako já a nebo ještě šílenější. postupem času jsem zjistila že jsme narození ve stejném znamení, máme rádi stejnou četbu, máme stejné koníčky i cíle a když jsem ji teď o víkendu vzala do divadla a ona v půlce představení vytáhla tabulku čokolády, věděla jsem že ji budu milovat na dosmrti:)

No a třetí a jediný je můj milý Maríňák:) Portože ač proti němu mám jakékoliv výhrady, ať je na mě někdy ošklivej nebo hrubej (btw už jsem 3 týdny neslyšela že jsem tlustá hmm..) tak je to ta nejlepší osoba jakou znám...když jsem k němu v sobotu večer přijela, našla jsem pod polštářem schované mandarinky...potom jsem měla největší depresivní záchvat a 3 hodiny jsem ležela v posteli a jen jsem brečela a nebyla schopná mluvit..a on tam se mnou jen ležel a objímal mě a říkal mi jak je to v pořádku protože i když jsem šílená tak ví že to přejde a já zase budu ta skvělá holka se kterou má pořád tolik úžasných momentů...A nezáleží kolik hádek vyprovokuju a jak nepříjemná jsem, vždycky je všechno za hodinu zapomenuto a promlčeno a já jsem pro něj ta nejlepší...Kdybych jen věděla že to brzy neskončí...

Vše je teď pro mě mlhavé a smutné..nevím kam se pohnu, nevím co bude..na krku vánoce a já bez rodiny...kamarádce umřela maminka..a já se nedokážu kontrolovat a jen být šťastná. Chtěla bych mít víc odvahy a chtěla bych být víc sebevědomá...A chtěla bych umět jak ukázat lidem že to co pro mě dělají pro mě moc znamená...

Lets hear it for Neww York

Zažila jsem 4 plné dny za přítomnosti své drahé hrubé polovičky a musím vám říct, že si nejsem tak jistá že si to chci ještě někdy zopakovat. Byl to celkem hardcore.

Ale všechno to začalo strašně mile, pozval mě do New Yorku na Vánoční stromeček a do muzea a bylo to strašná romantika sedět na vlakáči s přítelem a ve vlaku s ním hrát piškvorky a bylo to prostě moc fajn...
V NY  byla kosa jako v prdeli, myslela jsem že mi umrznou vaječníky, protože jsem si musela vzít šaty, protože mám jen jedny kalhoty a Kluk mi řekl že si je můžu oblíct jen přes jeho mrtvolu. Ale viděli jsme stromeček u kterýho stál Kevin ze sám doma a vyfotili jsme se u něj a byla to romantika největší, dali jsme si báječné thaiské jídlo a když kluk objednal smaženou zmrzlinu s příchutí zeleného čaje a já ze srandy řekla:"Hmm škoda že já nemám ráda příchuť zeleného čaje" tak vyskočil a běžel do kuchyně změnit objednávku...doopravdy :D

Pak jsme šli k jeho kamarádům do bytu kde jsme měli přespat, já skoro vytuhla na sofátku a tak mě kluk odvedl,. ne do pokoje, ale do komory vedle výtahové šachty, kde jsme měli spát:D Bylo to príma, nebyli tam okna a v 10 ráno to pořád vypadalo jako půlnoc. Pak jsme šli přes 40 bloků na procházku k muzeu moderního umění, prošli si šest pater obrazů a vydali se pěšky do central parku. Pohádali se kvůli tomu že já jsem chtěla Danish, protože Audrey jedla danish v NY a on nechápal proč jako "musím" taky..protože jo kurva už!

Po 2 hodinách chození po central parku jsme ŠLI do knihovny která byla cool a pak...pak jsem na ulici zkolabovala, bo jsem byla maximálně vyčerpaná z chození(na podpadcích) a ze zimy. Kluk mě zatáhnul do nejbližší hospody, objednal mi irské kafe a byl na mě děsně hodnej:) No a pak jsme jeli domů...v restauračce měli plno tak jsme jedli na vlakáči burrito a seděli jsme jako houmlesáci na zemi:) A když jsme dojeli domů tak jsem byla strašně happy  že vidím svoji postel.

No a včera mi kluk koupil naušnice, šálu a praštil mě flaškou do oka. :D

Takže suma sumárum - zavřel mě do komory, krmil mě na zemi a praštil mě do oka - kluk je nejlepší! :D

Break up and down

Soooo...

Ano, rozešla jsem se s Klukem. Den na to co jsem všem virtuálně deklarovala svoji zamilovanost...ironie mého života. Ale na svoji obranu musíš říct, že za to nemůžu já, ale hormony a ještě k tomu ty umělé...a už mě to začíná trošku štvát, protože chovat se jako těhotná si chci vytrpět jen tehdy až doopravdy těhotná budu.

Ale tak po tom co se mi Kluk 24 hodin v kuse omlouval a plazil se kolem mě po břiše jsem mu DOVOLILA přivézt mi večeři, nakrmit mě, namasírovat mi záda a u toho mi neustále říkat jak jsem báječná a dokonalá..no a pak jsem ho teda vzala na milost:) Kluk je totiž nejúžasnější a klidně poslouchá 40x po sobě že mi je špatně a po čtyřicáté mi na to odpoví že je mu to moc líto:)

Ale abych si pořád nevylévala srdce a nedávala Juragemu za pravdu:) tak jsem dnes odeslala všechny dokumenty právníkovi a víceméně si myslím že teď to jen musí oni zpracovat(za ty prachy doufám dobře) a odeslat na úřady...a pak se uvidí..třeba budu na Vánoce doma..a nebudu tady muset být v depresi..

Ale příští víkend peču cukroví...a tento víkend jedu do new yorku..bo mě Kluk chce vzít k vánočnímu stromu a bruslit do central parku:) Už jsem říkala že můj Kluk je nejlepšejší na světě? :)

And I fell for you...

Muži...páni..kluci..pro všechny hetero holky nekonečná studna rozhovorů, myšlenek, přání a snů..Co je na nich ale tak úžasného? Nikdy nejsou tak dokonalí jak si je vykreslíme, říkají věci co by neměli, dělají věci nad kterýma jen protáčíme panenky, ubližují nám, pláčeme kvůli nim i pro ně a když na to přijde, tak většinou i v té posteli by jsme to bez nich zvládli líp...Ale stejně..je to jako smysl naší existence - zamilovat se.

Jak že je to dlouho od té doby co se Kluk začal objevovat u mě na blogu? 4 měsíce? Od té doby jsem se s ním už jednou rozešla, dvakrát si myslela že se 100% rozejdeme, probrečela jsem pro něj celé noci, ze vzteku, ze smutku..ale i proto že mi chyběl a strašně jsem ho chtěla mít vedle sebe. Taky jsem na jeho žertovné "fine, go away!" vzala batoh, skočila do auta a odjela, jen abych se za 15 minut vrátila do prázdného bytu a naháněla ho i mého psa po pláži. Spousta okamžiků, spousta slov a spousta dramatu...jen abych si uvědomila jak moc jsem do něj zamilovaná a jak moc mu to chci říct...

Měla jsem spoustu smůly na kluky a vlastně strašné štěstí. Se všema bývalýma jsem za dobře, dva z nich jsou moji VELMI dobří přátelé co o mě ví někdy víc než já sama a oba mě milují. Oba mi šíleným způsobem zlomili srdce a zničili život...ale já si ho vždy nějak znovu vystavěla a teď světe div se...jsem zase po uši zamilovaná a i když se strachy klepu, tak raději skočím a nechám se zase rozbít než abych to nemohla zase cítit.

I am in love..
I dont need to hide it,
please come to me,
you and I we found it
There is no other way
for me to say
How much I feel you
wont you come and stay
I feel like for ever I knew
I knew I will find you.

Dont hold my hand and call it love

Florida. Florida je jiný svět. Lidé se tady mění na pomeranče, nebo naopak vypadají jako z obludária plastické chirurgie a průměrné IQ tady dosahuje 80...a to jen proto že je tady pár lidí s IQ přes sto...a tím pár myslím dva...

Zvláštní svět to je..nejsou tady kopce ani hory..ani pořádné lesy..nikdy tady nesněží nebo mrzne..ale přesto tady všichni mají několikatunové pick up trucky a stává se tady nejvíc bouraček. A to tu jsou prosím cesty rovné, bez zatáček, 4 pruhy...a stejně pořád vidíte na silnici značky od pneumatik jak někdo prostě sjel ze silnice.

Zvláštní to místo. Podle mě se lidi na Jersey Shore oblékají otřesně..ale ponožky v sandálech, nazouvácích a žabkách, jsou floridy státní znak...k tomu kraťasy, nátělník a obrácená kšiltovka...do jedné ruky pivo, do huby cigáro a do očí tupej výraz...a *puf* máte dokonalou představu jak to tady vypadá..

Včera jsem byla v legolandu. Mám z tama kšiltovku a cool přívěek Jar jar binkse pro Kluka, protože pokaždé když se ho zeptám jak být víc sexy, tak mi řekne že jedině celková plastická operace abych vypadala jako Jar jar binks:) Ach, máme Kluka dneska rádi...<3

No a legoland byl cool. Bylo tam asi 10 tisíc pětiletých parchantů a mě se z toho chtělo umřít. Ale víceméně jsem si to užila. Dokonce jsem se svezla na jedné atrakci, postavila si autíčko a když mě jedno dítě chtělo odstrčit od stavebního stolu tak jsem na něj brutálně zařvala: "No! Its still my turn!" :D Není nad to být pořád dítě. Nejlepší část byla show na vodních lyží a když ti klucí seskočili na pódium a já mohla okouknout jejich mocné paže...ach..

Ale nejzajímavější část byla lokalita. Kousek od Orlanda, střední Florida. Všude pomerančové farmy..A průměrné IQ 50. Nekecám když řeknu že jsem tam nepotkala nikoho se všema zubama, a když tak rovnýma..nikdo tam nebyl ani zdánlivě zdravý, všichni pupkatí, plešatí..a co hlavně - nemytí. Smrděli na sto honů..protože pokud to nevíte na floridě je horko jako v prdeli takže se všichni potí..No bylo to kouzelné. A pro pobavení moje nejoblíbenější část.:

There is Swai (white fish) on the menu
Boss (towards me): Oh, they have Swai fish on the menu. I never heard about that before, and I know a lot about fish...
Boss (to the waitress): Excuse me, what is the Swai?
Waitress: Its a white fish
Boss: Ehm, ok, but what is it like?
Waitress: I dont ´nou. I aint eating no fish.
Boss: Ok, where does it come from though...,
Waitres (with a look like my boss is retarded): From a box o´course!

:D :D :D

i desire every centimeter of your tall lushes body

Ach jo...Nic jiného mi už nezbývá...jen to ach jo.

Můj život je jedno velké drama, a e to všechno moje chyba.

Já už vůbec nevím co dělat. Vynucuju si věci co bych si nikdy vynucovat neměla. CHci pozornost a náklonnost a aby mě měl někdo rád, ale jdu na to přesně naopak..nikdo se nebude chtít věnovat depresivní, škodolibé a zlé osobě...nikdo nebude chtít poslouchat výčitky a nářeky...a já to vím..

To je nejhorší část celého tohodle cyklu. Já si uvědomuju jak jsem hnusná a nesnesitelná ale stejně si nemůžu pomoct. Nemůžu si odpustit poznámky a jedovaté narážky. Nejde to...a jsem na tomhle všem tak závislá, že si ani nedokážu dát pár dní volna..A to je přesně co potřebuju. Pár dní volna..jen ticho, přemýšlení a rozhodování se co a jak.

A to taky udělám..I když je to dost složité, protože Kluk má teď ve vlastnictví mého pséka..a bojím se že pokud ho naštvu, tak Tonka skončí s kulkou v lebce haha

Ne...já jsem prostě needy selfish bitch...ale jak mám vědět že mě má rád?

Let me fuck you real quick

...and than we'll get breakfast...
-to je prosím hláška dnešního dne..kde že je ta romantika?

Nestíhám nestačím. Chybí mi dopsat poslední příspěvek o výletu do Cali..to jak jsem se vínem opila a na hada šlápla. Ale není čas, tak možná z Floridy.

Ano, za pár hodin letíme na floridu pro změnu, protože se v NJ ochladilo a zebou mi nožičky a tak si jedu válet šunky k bazénu. Sice touhle dobou normálně lítáme na Hawaii a letos prej ne..ale tak co už...

S Klukem jsem poslední dobou víc než je zdrávo. Byla jsem s ním každej den poslední týden krom úterý. Což je celkem dobrej výkon když počítám že jedna cesta autem mezi náma zabere přes hodinu..Ale vídáme se strašně rádi, tak nám to ani ta dálka nepřekazí...i když já jsem na něj ošklivá a brečím a jsem v depresi a podobně...Co se dá dělat..Potřebuju vyšetřit, mám na mozku nádor..asi..a nevím kde se dá lebka oscanovat..

A tak mi Kluk řekl, že se k sobě asi vlastně nehodíme..

A tak jsem zjistila že je to možná i pravda.

A teď má mého psa, na celej týden. A je to strašně divný.

A včera mi řekl že bych si měla koupit special kartáček na zuby pro jejich koupelnu <3

Pimp my ride

Zmiňovala jsem že jsem jela v SF tramvají. Ono totiž SF má podle mě úplně všechno. Má auta, kola, letadla, vlaky, pokud se nepletu tak i metro...no a taky má autobusy, trolejbusy, tramvaje a lanovky. Ale lanovky ve formě Cable cars, co vypadají jako otevřený tramvaje a pod kolejema běží pořád kabel co je tahá do kopců a brzdí z kopců.

Moc hromadné dopravy jsem nevyužila, všude jsme totiž jezdili taxíkama. Ale to neznamená že jsem přišla o zábavu. Taxikáři byli všichni cizinci, většinou vůbec nerozuměli co se po nich chce a okavidně se vyžívali v ignorování značek, signálů i ostatních aut byť měli přednost. Jeden taxíkář byl z Libye, tak nám zaníceně popisoval vlastenecký pohled na politické dění v jeho zemi. Další byl brazilec, co se bavil s alexem pěkně ubohou angličtinou, mohlo mu být tak 23 a měl doma 5ti letou dceru, kterou nám za plné rychlosti řícení se dolů z kopce, ukazoval na displayi svého telefonu. Nejlepší byl ale stejně ten první chlapík.
Nemohli jsme dlouho sehnat taxi až se konečně jedno objevilo, tak jsme do něj s radostí hupli, no a za volantem saděl nějakej Hajji s bílím turbanem na hlavě. Šéf vlezl dovnitř jako poslední a říká "Holy sh*t! You have a needle on your floor!" Hajji se na něj podívá a říká:"Where you want to go?" :D :D :D s ledovým klidem sebevražednýho útočníka. Šéf mu to řekl a už jsme si to řítili 80km rychlostí strmými uličkami China town :D Byla tam...heroinová jehla, na podlaze:D

No ale i když taxíky byli o zdraví, nejhorší mě teprve čekalo. V neděli se rodinka rozhodla jet na oběd do Sausalita, malé městečko na druhém břehu přes Golden Gate bridge. A aby to bylo víc fun, tak že tam pojedeme trajektem. Což se zdálo jako cool nápad. Loď byla fajn, bylo hezké počasí a frčeli jsme si to hned okolo Alkatrazu, což bylo nejspíš moje nejoblíbenější místo. Ne, nebyla jsem tam, ale jen se na to koukat, přemýšlet nad osudama lidí co tam kdysi byli, proč tam byli, jak to asi vypadalo...
Každopádně já nemám ráda lodě. Jednak se hýbou, druhak je nemůžete kontrolovat a za třetí nemůžete z nich utéct. Takže je to taková malá věznice. Je divný že takový pocity nemám i v  letadle, asi proto že tam každej musí sedět na prdeli a vy máte aspoň trochu osobního prostoru. Lodě mě prostě vytáčejí. Ale cestu tam jsem přežila v pořádku.
Šéf chtěl jít na oběd do vyhlášené restaurace(podle příručky) "Fish", tak jsme se ji jali hledat. Na informacích nám řekli že je asi míli daleko, tak jsme si řekli že to dojdem. Po 2 mílích chůze a cca hodině jsme ji našli a zjistili jsme že je tam hodinu a půl dlouhá řada. Tak jsme čekali, protože šéfka je magor tak na ostrém slunku ze kterého mě bolela hlava. Pak jsme dostali jídlo (což pro mě neměli nic jiného než mastnej sýrovej sandwich, bo překvápko překvápko to byla rybí restaurace), my ho snědli a šéf že zavolá taxíka. Všechny taxíkové společnosti měli stejnou odpověď - 45minut až hodina čekání. Z čehož už se mi točila hlava...tak že teda počkáme. čekáme hodinu a nic. tak šéf zavolá společnost a ti mu řekli, že taxík přijel ale že do něj nasedl někdo jiný a odjel :D Tak po hodině (kdy jsme už mohli být zpět v přístavu) jsme se teda zvedli a začali šlapat zpět. Nakonec jsme chytli taxíka v půli cesty. Zpět do přístavu a na loď. Tentokrát jsme ale jeli jinou společností, loď byla plná kolařů s kolama a ožralých němců co všude rozlívali víno a míchali vodku s lžičkou šťávy. Na téhle lodi se musel koupit lístek až na palubě. Tak mě šéf poslal s penězi, já stojím půl hodiny v řadě, když kapitán říká že musím udělat jednu mezi zastávku aby jsme přibrali další kolaře. Dalších 15 minut stojím v řadě na lístky a už jsem na řadě, když ten malej zkurvenej negr řekl - musím na chvilku přerušit prodej aby jsme mohli nalodit další cestující. Tak jsem to už nevydržela a zeptala jsem se ho jestli to jako myslí vážně a ať mi kurva okamžitě prodá jízdenku že jsem na řadě! Ale on odešel....Takže s bolavou hlavou, po celodenním chození na slunku a na houpavé lodi jsem čekala dalších 30 minut u okýnka až se vrátí. A když se vrátil tak jsem byla tak ledově klidná, že jsem v jeho očích viděla strach :D

No a po takhle hnusným dlouhým dnu jsem pak potkala Charlieho co mi řekl že jsem krásná:)

Ice my cream baby

Jak už jsem naznačovala v předchozím příspěvku, pokud vám nesedí oblečení, padají vám kalhoty a trička na vás plandají...jeďte do San Franciska, problém bude vyřešen.
Jako neříkám že když jsem v New Jersey tak nejím, ale v SF jsem se cpala jako prase:)

Nejraději mám stejně asi hotelovou službu, protože je to mému srdci nejbližší - sama v posteli, cpát se když mě nikdo nevidí lol plus jelikož jsme bydleli ve fakt luxusním hotelu, tak jídlo bylo prvotřídní (A 3x dražší než stojí normálně ale já to neplatila heh).

Ale krom toho jsem jedla v luxusní čínské restauraci, luxusním čínském BBQ, v cool restauraci uprostřed china town a taky jak už jsem psala v malém pajzlíku jsem si dala s děckem pizzu.
Nejlepší zážitek ale byl, když rodina odjela na večeři i s malým a já dostala volnej večer. prvně jsem si koupila šaty a pak jsem po vzoru Washingtonu hledala nějaký bar kde bych si mohla dát drink a večeři. Našla jsem mexický bar ale měly tam plno. Tak jsem chodila a chodila a nic jsem pořád nemohla najít. A najednou jsem na rohu uviděla malej mexickej take out. Za pultíkem byli mexikánci, hrála tam mexická hudba a po podlaze se válely mexické mouchy, no prostě paráda! Tak jsem si objednala veggie burrito a pivečko, sedla jsem si ke stolečku u výlohy a koukala se ven na lidi co chodili kolem. A oni se koukali zpět na mě, bo pokud jste někdy jedli burrito, tak víte že jediný způsob je cpát si to do pusy rychleji než se to stačí rozpadat, takže jsem musela být velmi přitažlivý objekt. Popíjela jsem si pivko a bylo mi skvěle. A dokonce jsem se tam ani neotrávila jak mi Kluk sliboval :)

Poslední den v SF jste se šli se šéfem zase na kávu na waterfront, zatímco já jsem čekala ve frontě (vyhlášená nejlepší káva na západním pobřeží), šéf šel koupit alexovi zmrzlinu hned od stánku naproti. Pak jsme si sedli ke stolku a malej ládoval zmrzlinu a šéf odešel na záchod. Po chvilce k nám přišel kluk, položil další kelímek zmrzliny před nás, utrousil tiché "thats for him.." a zmizel dřív než jsem stačila zvednout hlavu. Malej nadšeně futroval druhej kelímek když se vrátil šéf. Tak jsem mu vysvětlila co se stalo a řekla že si tady koupím zmrzlinu. Šla jsem k okýnku a hned mě začal obsluhovat ten samej kluk co ji donesl. Tak jsem mu řekla co chci a podávám mu 10 dolarů (zmrzlina měla stát cca 5). On se na mě kouká (nádhernýma modrýma očima, opálená hezká tvář se strništěm, krátké vlasy...takovej roztomilejší Justin Timberlake..ach) a říká že to je ok. Tak mu pořád strkám ty peníze jako že já za to zaplatím, bo já si neberu věci zadara. A on pořád že ne, že to je na něj. Nakonec jsem mu řekla že neodejdu dokud si ty peníze nevezme a on si tu desetidolarovku vzal, šel ke kase a napočítal mi 10 dolarů nazpět a vrátil mi je <3 A pak když jsem se šéfem odcházela se na mě ještě usmál a já byla smutná že nejsem ze SF a že už si tam na zmrzlinu nepůjdu a že mám doma BF a že tady tenhle Justin byl o 5 cm menší než já...Ale takovej ten hezkej pocit jsem měla ještě dva dny potom:)

Wont you save me San Francisco

Je mi líto že jsem se do SF dostala zrovna v tohle období, kdy mi myšlenky bloudí všude jinde než na bezstarostných věcech jako je cestování...ale živě si pamatuju první dojmy. Jeli jsme limuzínou z letiště a já jsem jako vždy koukala sem a tam, málem jsem si vykroutila krk aby mi něco neuteklo a byla jsem nadšená...ale...ale prostě tam něco chybělo. Prostě už to nebylo to dítě...A tam jsem si uvědomila, jak trapně to teď bude znít haha, že cestovat letadlem, vozit se v limech a taxíkách a spát v nóble hotelech mi prostě nic nedává. Já chci cítit v puse hlínu a být rozcuchaná a nepřemýšlet nad tím jestli mi ladí boty k šatům a jestli si vzít podpadky a nebo kozačky..doopravdy?


Sdílela jsem pokoj s parchantem což nebylo ideální ale tak lepší než pár facek přes plotýnku. Ráno jsme šli na Waterfront na kafe a já koukala všude kolem ale prostě mi to připadalo jako další z USA měst..jako bych třeba byla v Phily. Pak jsem vylezla z budovy a prásk! Bay bridge přímo před rypákem. Člověk si z fotek ani neuvědomí jak obrovský to je..

Když jsme se vraceli zpátky šli jsme kolem stanovýho města, kde se protestanti probouzeli ranními pivy a já byla zhulená jen z toho když se otočil vítr..njn..protestace musí být.

Ono se to totiž s SF má tak....je to město žebráků. A čím větší tma je,  tím víc se jich rojí. Když jsem si šla s malým dát večer v 8 pizzu, jeden seděl přííímo ve dveřích a vy jste ho museli překročit..co 10 metrů stojí nějaká špinavá smradlavá obluda s kelímkem a snaží se váš omráčit plynem co se jim dere z úst..když jsme projížděli kolem různých parků a luk, tak na nich měli spacáky..a spali..mám vám připomenout že tady v New Jersey se nesmí souložit ANI spát ve vlastním autě..tam je to asi v pohodě na veřejným prostranství..

SF je prostě liberálmí město...přes záliv na druhou stranu, Oakland, sebral bandu policajtů, šli za protestantama a řekli jim ať vypadnou nebo jim nakopou zadek a teď maj pokoj...SF? Když jsem kolem nich ráno běžela, byla tam hygienická kontrola, ptali se jestli jim něco nechybí a rozdávali kondomy a jídlo. Chjo..

Ale dostala jsem se protestantů trochu pod kůži. Když jsme se vraceli ze Sausalita, malej se chtěl projet tramvají. Tak jsme nastoupili, a já si stoupla úplně dozadu. Po chvilce přistoupil rozcuchanej dlouhovlasej kluk s kytarou. Protože měl kytaru tak jsem si ho prohlídla(samože) a všimla si že má žlutou barvou namalovaný dva pruhy pod očima. Tak jsem se nad tím pousmála a moc si ho už nevšímala. Tramvaj byla hlasitá a já za sebou měla těžkej den tak jsem jen tak vegetovala. Po chvilce se ke mě kluk otočí a zeptá se "Excuse me, where are you from?", tak jsem se na něj nechápavě koukla a zeptala jsem se ho proč se ptá - "Because you are very beautiful" *aaaaaaach what a pick up line*
Tak jsem mu řekla odkud jsem a zeptala jsem se ho proč má na obličeji žlutý pruhy na čež se mi dostala odpověď, že patří ke kmenu a to je jejich znak. Hmmm...ok?
Po další krátké pauze se mnou zapředl rozhovor, řekl mi že je z Colorada a že přijel do SF hrát na kytaru a že hraje na chodníku a oblíká se jako zevl bo to patří k jeho práci, vydělává 1200dolarů denně! a momentálně bydlí s těma protestantama, bo tam bydlí celý jeho kmen. Taky mi pověděl že je to banda povalečů co nedělají nic jiného než chlastaj a fetujou a že celej ten protest stojí za hovno:) Tak jsemmu řekla, že já si myslím že jsou to jen líný svině co se chtěj zviditelnit, načež se mi uklonil, usmál se a podal mi ruku a řekl:"Thank you! Hi, my name is Charlie.." Což bylo něco mezi divným a cute:) No a pak vystoupil a to bylo všechno :)
Bylo to poprvé po dlouhé době co jsem v sobě zase cítila to dítě...děkuju ti San Francisco!

If you die, die in my arms

Tak přátelé a kamarádi. Jsem zpátky a jsem ještě vtipnější, chytřejší a krásnější než předtím! *joke*
Popravdě jsem na pokraji krajní krize ale řekla bych že na to že je ta situace win or lose jsem velmi klidná:)
Budu se snažit zpětně napsat něco o své cestě do Cali a o tom jak West coast dokáže rozšířit obzory, zúžit kalhoty a rozvracet vztahy:) tak buďte trpělivý.

Show off

"I have known Marcela Novotna for more than two years. Marcela came to us as part of a US J-1 training program. Marcela has been a real asset to both our horse training stable and as a Nanny to my five year old son. Marcela speaks flawless english and as with most good students her grammar and usage is often more correct than some of our native speakers. Marcela is a bright, enthusiastic, student with a knowledgeable world view. Marcela offers a thoughtful opinion on current politics both internationally and domestically. She has a solid understanding of the development of eastern european democracies and the challenge and legacy of the former soviet system. She is the child of parents raised in this system and Marcela is a computer literate, connected, tech savvy and artistic student of a modern Czech Republic. Marcela is an excellent horse back rider with a kind and responsible manner in the stable. She relates well to other riding professionals and is an asset to the stable. Marcela is an avid keyboard player, and enjoys running and working out. I have travelled thousands of miles with Marcela and my son. Marcela is totally responsible and is disciplined and hard working. I have employed young trainees in my stable for 30 years. Marcela is one of the very best we have ever had. Marcela is outstanding in every way. I give her the highest possible recommendation!"
Andrew H. Philbrick, Princeton, NJ USA

I was blind but now i see..

To byl víkend! Páni..

Co se stalo poslední dobou...? Hmm..tak nejdřív jsem stresovala s vízama a se školama, všechno bylo na řiť ale nakonec to všechno odnesla voda. Protože jsem měla překrásnej víkend a ten přebil všechno zlé a nahradil to dobrým. Já jako věčný realista teď čekám jakou ťafku dostanu hned zítra ale kolem a kolem se cítím tak dobře, že mi to je vlastně jedno.

Můj Kluk je totiž príma, můj pes je príma a když tyhle dvě príma věci spojíte dohromady a strávíte s něma 3 celé dny, tak z toho je príma pocit:) Rewi se prostě cítí jako by všechno na světě najednou bylo tak správné jako nikdy, jako by to do sebe nějak magicky zapadalo a bylo to skoro nerozbitelné...

Tonka úplně nejvíc miluje pláž a racky a já úplně nejvíc miluju podzimní táboráky pod hvězdama a všichni ostatní milují když se škrábu po skále v podpadkách a minišatech, protože to pak lodě z oceánu troubí a sledují to dalekohledem:) Ale koho tohle zajímá:))) Zamilovala jsem si jednu fretku co si zamilovala mě, ale Kluk se mnou ještě nechce prej žádné miminko :( to byla asi jediná vráska..tohle a taky to že jsem zase přijela domů ve dvě ráno..kdy já budu spát fakt nemám tušáka.

Flashlight

Rodiče v pondělí odjeli. A bylo na čase, protože pondělní dopoledne strávili v příjemné atmosféře Vietnamské války a já se nemohla dočkat až zase mezi námi bude ležet Atlantik. Když se nakonec usmířili a vše bylo ideální a skvělé, rozhodla se maminka vzít Tonku naposledy ven aby se trochu proběhl. Už jsem vzdala své úsilí ji vysvětlit že jí ten pes jednou pláchne, protože tady jsou všude srnky a že si ho má dát na vodítko. Neposlouchala mě celej týden. A tak v 6 hodin, hodinu před odjezdem na letiště slyším :"MARCELOOOO!"

Naštěstí jsem byla oblečená v kalhotech a měla na sobě tenisky. Běžela jsem přes les, ladně jako bachyně, skákala přes povalené stromy, větve, potoky, zkrze bahno...za pár mil mi bylo jasné že pes je stejně v hajzlu a že i kdybych si vrazila trysku do prdele tak mu nikdy nebudu stačit. Běžela jsem tedy zpátky domů, sedla do auta a objížděla všechny ulice, ptala se lidí a rozdávala čísla...zatímco se smrákalo a smrákalo....v 7, za černočerné tmy,  jsem se vrátila domů, absolutně nejvíc v prdeli nasadila masku "vše je v pohóóódě!", uklidnila maminku že pes se vrátí a že pojedeme a že vše je v naprostém pořádku. Uvnitř jsem samozřejmě byla velmi klidná, tak klidná že jsem jela úplně jinam než na letiště a zajela si půl hodiny na opačnou stranu..

Zavolala jsem na policii, nahlásila ztraceného psa a pak mi zavolal Kluk, co že dělám. Tak jsem konečně někomu mohla vysvětlit jak je všechno v prdeli, jak je pes 100% někde rozjetej na silnici, bo NJ je jeden z nejlidnatějších států USA a všichni tu jezdí jako prasata a kór v noci a jak jsem na pokraji zhroucení a jak nevím co má dělááát!(Výhoda když rodiče neumí anglicky)
Kluk, který se zrovna vrátil z 30ti mil na kole a 5ti mil běhu mi řekl že okamžitě sedá do auta a jede ke mě domů, že mi ho pomůže hledat a že má baterku.

Jo, řekl mi že má baterku <3

Každopádně už mnohem klidnější jsem vyexpedovala rodiče, zkrátila loučení na minimum, protože MĚ nikdo neuvidí brečet, a v hajzlu z toho že můj pes je mrtvej a najednou jsem zase na všechno sama jsem se vydala na cestu zpátky k domovu. Na telefonu s Klukem co se mě snažil uklidnit jsem se blížila k domovu s rostoucím strachem, kde že uvidím na silnici cáry masa bez paroží...ale nakonec jsem dojela domů a ten motherfucker si ležel v křesle a hluboce spal. Po 5ti minutách dojel Kluk, ve starých teniskách a s baterkou připraven na tůru po lese.

No nemám já to štestí? :)

Its that time of the year

Já vám nevím. Všechno je nějaký divný. Asi si teď říkáte že jsem mimo, bo tady už pár let brečím jak je vše na hovno a jak chci "lásku" a "vztah" a podobné kraviny a teď když to konečně mám, připadám si jako by mě někdo mrdnul cihlou přes obličej a já se z toho nemůžu vzpamatovat.

Pořád někde čekám nějakej ten háček, něco takovýho kde si řeknu "Aha, proto to bylo tak snadný..", ale ono se pořád nic neděje. Hledám problémy kde nejsou a nedokážu si ani žádný vymyslet. A tak jsem se rozhodla, že si prostě něco mermomocí musím najít a zatím je moje nejžhavější karta "stejně bych si ho nikdy nevzala a neměla s ním rodinu..". Jo, přesně tak! :D Jenže ono je na tom nejhorší fakt, že já nemám žádnou touhu koukat se někde po něčem jiným nebo lepším. Já jsem tak spokojená a časově vytížená že mě ostatní chlapi nějak přestali zajímat :( Rewi už není ani Flirt:(

Takže shrnutí celýho článku? Kluk začíná dobře šílet z toho, že všichni mí bejvalí jsou mí kamarádi a že když mám problém nepíšu do Brava, ale třeba Burdovi. A já šílím z toho že nedokážu být černoška. A oba šílíme z toho že se 5 dní neuvidíme!

Deer my dear

Zážitků a zážitků...připadá mi jako bych najednou žila úplně jiný život a přitom byla úplně ta stejná osoba. Změnila jsem spoustu věcí...jaký jsem minulý rok dělala cavyky když jsem si měla auto vzít jen na dvě hodiny pryč, odmítla jsem na pláž vůbec jet...teď si suverénně odjedu uprostřed noci a vrátím se v 7 ráno, míjíce šéfku co odjíždí do práce. Čekám jestli mě třeba nevyhodí...ale jakej by k tomu měli důvod? "Netráví noci ve své vlastní posteli"? "V noci když má nabírat síly na pracovní den se peleší"? Co já vím..třeba to tak v americe je..

To jsem vám vlastně nepsala. I když vás to třeba vůbec nezajímá a je to opravdu osobní ale budiž. Jak víte mám tady rodiče. Spí v mé posteli. Já spím na pohovce hned ve vedlejším pokoji. Což vylučuje jakýkoliv intimní kontakt s osobou se kterou by jste jinak dupali jako králíci. Takže jsme v pondělí sedli do auta a jeli na večeři a pak že si to třeba rozdáme v lese. Což nevyšlo, protože tam lidi v 10 večer venčili psy! A pokud vás tady načapou sexujíc někde venku, můžete jít i do vězení...Tak jsme zase sedli do auta, a že třeba někde zaparkujeme a vyzkoušíme pružnost našich těl v kabině auta. Dopadlo to tak že jsme přes půl hodiny hledali nějaké místo kde můžeme zaparkovat aniž by nějaká dobrá duše zavolala policajty a ti nás chytli se zadkama nahoře a odvezli nás na stanici za nedostatek oblečení. Ano..Amerika..země možností a nemůže se tady souložit, svlíkat a ani spát v autě...
No nakonec to dopadlo dobře, našli jsme opuštěné odpočívadlo u velké louky..zamlžili okna jak v Titaniku a nakonec si málem cvrkli ze tří srnek co se jevili jako medvědi.

Konec dobrý všechno dobré..protože rodiče dnes v noci odjíždí a já zase můžu obnovit svůj nedávno nalezený sexuální život :D

Just keep swimming

Tak už je to týden. Byli jsme ve Washingtonu i New Yorku, byli jsme na pláži i v obchodech...a potkali jsme se s Klukem. Všechno proběhlo víceméně v pořádku, já jsem na pokraji svých sil. Všechen ten stres a nedostatek spánku se na mě podepisuje. Ale rodiče jsou nadšení, Kluk byl taky v pohodě, ani si moc nestěžoval a dokonce se mnou spal na koberci na zemi (i když se ráno probudil s modřinou otlačenou haha).

Už zítra večer naši odlítaj a já se cítím jako bych se ocitla v jiným světě. Být tady týden a nepracovat...to se mi za celý dva roky nestalo, jak já se dostanu zpátky do rytmu fakt nevím, přijde mi to všechno divný..


Ale aby Fly pořád neremcala, tak mám aspoň fotku s Klukem:) Kde se on úporně snaží nahodit svůj zabijácký pohled a já ho rozesmívám:) Z majáku. Z pláže. Ze včerejška:)

Aquarium

Rodiče přišli, viděli a už by zase mohli odjet! :D lol, ne dělám si legraci. Přijeli a je to pro mě strašně divný abych tady někoho měla a musela se o něj starat, musela je brát na výlety a snažit se aby je to bavilo. Protože já jsem velmi jednoduchá a spokojím se s málem ale hlavně jsem pořád v pohybu a chci vidět tohle a tamto a támhle to...a to nějak s něma neplatí :) Je to divný.

Ale byli jsme dnes v akváriu a byly tam velký ryby :D A  hroši co vypadali jako moje sestra :D

A Kluk na mě z vysoka sere, bo se se mnou asi nechce vidět když tady mám rodiče, což bych měla chápat ale nechápu, bo mě to vytáčí. Asi mi chybí bo co.

Klondike bar

Hemm... :) Tak je asi všechno v pořádku. Napravila jsem co se dalo..ale zase to jsou kecy, jen jsem zvedla telefon a řekla jsem "sorry, můžu přijet?" a druhá strana si ze mě málem cvrkla když jsem se objevila u dveří a byla na mě hodná nejhodnější...je v tom nějakej chyták sakra. Nikdo na nikoho nemůže být bezdůvodně tak hodnej...

Každopádně jsem odjížděla v 1 ráno s tím, že si na tu hodinovou cestu za volantem koupím smoothie z mekáče..no ne že by byl zavřenej a ten druhej taky..všechno bylo zavřený, takže jsem v polospánku s prázdným žaludkem ujela těch 60km jako by se nechumelilo a pak si koupila plněný preclíky..a všechny je snědla...díky čemuž jsem se dnes probudila s jaterní kocovinou a žaludkem jak po flašce rumu, fuj.


Ale zítra mi přiletěj rodiče a určitě je zabásnou jako teroristy na letišti :D to bude príííma:) Pořád věřím tomu že vše bude v pohodě, ale s mým štěstím jim uletí letadlo, nebo budou mít sedačky vedle Usámy a nebo jim najdou v konečníku heroin..co já vím :D Nevím nic:) Ale těšit se těším:)

New start

Bulshit:) To je lež, nezačínám od začátku, ale snažím se zpravit vše rozbité a vylepšit věci které fungují...a proč? Protože je vždy príma zkusit něco co jste ještě nikdy nedělali...já vždy od všeho utekla když se to porouchalo, když už to nebylo ono...teď jsem to rozbila a musím to spravit..tak uvidíme..

Rozhodla jsem se co budu dělat dál a teď se k tomu musím upnout a musím se snažit vytřískat z toho co nejvíc. I když teda nevím nevím.

A nový blog? Změna je život, i když mi seznam.cz bude strašlivě chybět a nejspíš to i obrečím, tak prostě pokrok nezastavíš..8 let na lidé.cz...nejméně 5 různých blogů..no a teď tady no:) Tak doufejme v lepší zítřky:)