Zmiňovala jsem že jsem jela v SF tramvají. Ono totiž SF má podle mě úplně všechno. Má auta, kola, letadla, vlaky, pokud se nepletu tak i metro...no a taky má autobusy, trolejbusy, tramvaje a lanovky. Ale lanovky ve formě Cable cars, co vypadají jako otevřený tramvaje a pod kolejema běží pořád kabel co je tahá do kopců a brzdí z kopců.
Moc hromadné dopravy jsem nevyužila, všude jsme totiž jezdili taxíkama. Ale to neznamená že jsem přišla o zábavu. Taxikáři byli všichni cizinci, většinou vůbec nerozuměli co se po nich chce a okavidně se vyžívali v ignorování značek, signálů i ostatních aut byť měli přednost. Jeden taxíkář byl z Libye, tak nám zaníceně popisoval vlastenecký pohled na politické dění v jeho zemi. Další byl brazilec, co se bavil s alexem pěkně ubohou angličtinou, mohlo mu být tak 23 a měl doma 5ti letou dceru, kterou nám za plné rychlosti řícení se dolů z kopce, ukazoval na displayi svého telefonu. Nejlepší byl ale stejně ten první chlapík.
Nemohli jsme dlouho sehnat taxi až se konečně jedno objevilo, tak jsme do něj s radostí hupli, no a za volantem saděl nějakej Hajji s bílím turbanem na hlavě. Šéf vlezl dovnitř jako poslední a říká "Holy sh*t! You have a needle on your floor!" Hajji se na něj podívá a říká:"Where you want to go?" :D :D :D s ledovým klidem sebevražednýho útočníka. Šéf mu to řekl a už jsme si to řítili 80km rychlostí strmými uličkami China town :D Byla tam...heroinová jehla, na podlaze:D
No ale i když taxíky byli o zdraví, nejhorší mě teprve čekalo. V neděli se rodinka rozhodla jet na oběd do Sausalita, malé městečko na druhém břehu přes Golden Gate bridge. A aby to bylo víc fun, tak že tam pojedeme trajektem. Což se zdálo jako cool nápad. Loď byla fajn, bylo hezké počasí a frčeli jsme si to hned okolo Alkatrazu, což bylo nejspíš moje nejoblíbenější místo. Ne, nebyla jsem tam, ale jen se na to koukat, přemýšlet nad osudama lidí co tam kdysi byli, proč tam byli, jak to asi vypadalo...
Každopádně já nemám ráda lodě. Jednak se hýbou, druhak je nemůžete kontrolovat a za třetí nemůžete z nich utéct. Takže je to taková malá věznice. Je divný že takový pocity nemám i v letadle, asi proto že tam každej musí sedět na prdeli a vy máte aspoň trochu osobního prostoru. Lodě mě prostě vytáčejí. Ale cestu tam jsem přežila v pořádku.
Šéf chtěl jít na oběd do vyhlášené restaurace(podle příručky) "Fish", tak jsme se ji jali hledat. Na informacích nám řekli že je asi míli daleko, tak jsme si řekli že to dojdem. Po 2 mílích chůze a cca hodině jsme ji našli a zjistili jsme že je tam hodinu a půl dlouhá řada. Tak jsme čekali, protože šéfka je magor tak na ostrém slunku ze kterého mě bolela hlava. Pak jsme dostali jídlo (což pro mě neměli nic jiného než mastnej sýrovej sandwich, bo překvápko překvápko to byla rybí restaurace), my ho snědli a šéf že zavolá taxíka. Všechny taxíkové společnosti měli stejnou odpověď - 45minut až hodina čekání. Z čehož už se mi točila hlava...tak že teda počkáme. čekáme hodinu a nic. tak šéf zavolá společnost a ti mu řekli, že taxík přijel ale že do něj nasedl někdo jiný a odjel :D Tak po hodině (kdy jsme už mohli být zpět v přístavu) jsme se teda zvedli a začali šlapat zpět. Nakonec jsme chytli taxíka v půli cesty. Zpět do přístavu a na loď. Tentokrát jsme ale jeli jinou společností, loď byla plná kolařů s kolama a ožralých němců co všude rozlívali víno a míchali vodku s lžičkou šťávy. Na téhle lodi se musel koupit lístek až na palubě. Tak mě šéf poslal s penězi, já stojím půl hodiny v řadě, když kapitán říká že musím udělat jednu mezi zastávku aby jsme přibrali další kolaře. Dalších 15 minut stojím v řadě na lístky a už jsem na řadě, když ten malej zkurvenej negr řekl - musím na chvilku přerušit prodej aby jsme mohli nalodit další cestující. Tak jsem to už nevydržela a zeptala jsem se ho jestli to jako myslí vážně a ať mi kurva okamžitě prodá jízdenku že jsem na řadě! Ale on odešel....Takže s bolavou hlavou, po celodenním chození na slunku a na houpavé lodi jsem čekala dalších 30 minut u okýnka až se vrátí. A když se vrátil tak jsem byla tak ledově klidná, že jsem v jeho očích viděla strach :D
No a po takhle hnusným dlouhým dnu jsem pak potkala Charlieho co mi řekl že jsem krásná:)
Moc hromadné dopravy jsem nevyužila, všude jsme totiž jezdili taxíkama. Ale to neznamená že jsem přišla o zábavu. Taxikáři byli všichni cizinci, většinou vůbec nerozuměli co se po nich chce a okavidně se vyžívali v ignorování značek, signálů i ostatních aut byť měli přednost. Jeden taxíkář byl z Libye, tak nám zaníceně popisoval vlastenecký pohled na politické dění v jeho zemi. Další byl brazilec, co se bavil s alexem pěkně ubohou angličtinou, mohlo mu být tak 23 a měl doma 5ti letou dceru, kterou nám za plné rychlosti řícení se dolů z kopce, ukazoval na displayi svého telefonu. Nejlepší byl ale stejně ten první chlapík.
Nemohli jsme dlouho sehnat taxi až se konečně jedno objevilo, tak jsme do něj s radostí hupli, no a za volantem saděl nějakej Hajji s bílím turbanem na hlavě. Šéf vlezl dovnitř jako poslední a říká "Holy sh*t! You have a needle on your floor!" Hajji se na něj podívá a říká:"Where you want to go?" :D :D :D s ledovým klidem sebevražednýho útočníka. Šéf mu to řekl a už jsme si to řítili 80km rychlostí strmými uličkami China town :D Byla tam...heroinová jehla, na podlaze:D
No ale i když taxíky byli o zdraví, nejhorší mě teprve čekalo. V neděli se rodinka rozhodla jet na oběd do Sausalita, malé městečko na druhém břehu přes Golden Gate bridge. A aby to bylo víc fun, tak že tam pojedeme trajektem. Což se zdálo jako cool nápad. Loď byla fajn, bylo hezké počasí a frčeli jsme si to hned okolo Alkatrazu, což bylo nejspíš moje nejoblíbenější místo. Ne, nebyla jsem tam, ale jen se na to koukat, přemýšlet nad osudama lidí co tam kdysi byli, proč tam byli, jak to asi vypadalo...
Každopádně já nemám ráda lodě. Jednak se hýbou, druhak je nemůžete kontrolovat a za třetí nemůžete z nich utéct. Takže je to taková malá věznice. Je divný že takový pocity nemám i v letadle, asi proto že tam každej musí sedět na prdeli a vy máte aspoň trochu osobního prostoru. Lodě mě prostě vytáčejí. Ale cestu tam jsem přežila v pořádku.
Šéf chtěl jít na oběd do vyhlášené restaurace(podle příručky) "Fish", tak jsme se ji jali hledat. Na informacích nám řekli že je asi míli daleko, tak jsme si řekli že to dojdem. Po 2 mílích chůze a cca hodině jsme ji našli a zjistili jsme že je tam hodinu a půl dlouhá řada. Tak jsme čekali, protože šéfka je magor tak na ostrém slunku ze kterého mě bolela hlava. Pak jsme dostali jídlo (což pro mě neměli nic jiného než mastnej sýrovej sandwich, bo překvápko překvápko to byla rybí restaurace), my ho snědli a šéf že zavolá taxíka. Všechny taxíkové společnosti měli stejnou odpověď - 45minut až hodina čekání. Z čehož už se mi točila hlava...tak že teda počkáme. čekáme hodinu a nic. tak šéf zavolá společnost a ti mu řekli, že taxík přijel ale že do něj nasedl někdo jiný a odjel :D Tak po hodině (kdy jsme už mohli být zpět v přístavu) jsme se teda zvedli a začali šlapat zpět. Nakonec jsme chytli taxíka v půli cesty. Zpět do přístavu a na loď. Tentokrát jsme ale jeli jinou společností, loď byla plná kolařů s kolama a ožralých němců co všude rozlívali víno a míchali vodku s lžičkou šťávy. Na téhle lodi se musel koupit lístek až na palubě. Tak mě šéf poslal s penězi, já stojím půl hodiny v řadě, když kapitán říká že musím udělat jednu mezi zastávku aby jsme přibrali další kolaře. Dalších 15 minut stojím v řadě na lístky a už jsem na řadě, když ten malej zkurvenej negr řekl - musím na chvilku přerušit prodej aby jsme mohli nalodit další cestující. Tak jsem to už nevydržela a zeptala jsem se ho jestli to jako myslí vážně a ať mi kurva okamžitě prodá jízdenku že jsem na řadě! Ale on odešel....Takže s bolavou hlavou, po celodenním chození na slunku a na houpavé lodi jsem čekala dalších 30 minut u okýnka až se vrátí. A když se vrátil tak jsem byla tak ledově klidná, že jsem v jeho očích viděla strach :D
No a po takhle hnusným dlouhým dnu jsem pak potkala Charlieho co mi řekl že jsem krásná:)
Není nad to nenudit se :-D
ReplyDelete